Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 775/02 ECLI:CZ:US:2004:3.US.775.02 KI-generiert

Constitutional Court dismisses restitution claim as statute of limitations expired despite defendant's silence.

Geschäftsnummer III.ÚS 775/02
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a restitution claimant against a regional court's judgment. The claimant argued that the court's application of the statute of limitations violated fundamental rights because the opposing party never contested the claim or the limitation period. The court ruled that the lower courts correctly applied the law, noting the claimant filed the lawsuit after the general three-year limitation period had expired, and the defendant's silence did not suspend the clock.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 101 of the Civil Code; § 5 of the Act on Mitigation of Consequences of Certain Property Wrongs; The statute of limitations for restitution claims runs from the entry into force of the relevant law and is not suspended by the opponent's failure to contest the claim.

Schlagwörter

KI-generiert
statute of limitations restitution claim property rights Civil Code Constitutional Court limitation period property wrongs

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 101 of the Civil Code
§ 5 of the Act on Mitigation of Consequences of Certain Property Wrongs
§ 72(1)(a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43(2)(a) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
II. ÚS 28 Cdo 1023/2003

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 775/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele MUDr. I. I., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2002 sp. zn. 10 Co 555/2002, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení postupem soudu bylo zasaženo do základních práv daných mu Ústavou České republiky - čl. 1, čl. 10 a čl. 90, Listinou základních práv a svobod - čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod - čl. 6 a čl. 14, jakož i Mezinárodním paktem o občanských a politických právech - čl. 26. Poukázal na okolnosti, za nichž došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem, k nimž uplatnil restituční nárok dle zák. č. 403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a na jednání o vydání nemovitostí vedená s povinným, který oprávněnost osob ani rozsah uplatněného nároku nezpochybňoval, dohodu s ním však neuzavřel - v roce 1997 sdělil, že restituční nárok považuje za promlčený, za takový jej označily i soudy obou stupňů, aniž vzaly zřetel na chování povinného. Proto výklad promlčecí lhůty stanovené v § 101 obč. zákona nutno hodnotit jako účelový a v rozporu se základními právy.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně opodstatněně shledal, že Okresní soud v Klatovech ve věci sp. zn. 10 C 57/2000 rozsudkem ze dne 30. dubna 2002 důvodně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí, ke kterým uplatnil restituční nárok. Soudy obou stupňů správně vyložily běh lhůty k uplatnění nároku na vydání věci žalobou u soudu a s ohledem na obsah § 5 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, a na zjištění, že navrhovatel podal žalobu k soudu až dne 14. března 2000, tj. po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty, běžící ode dne účinnosti označeného zákona, správně také shledaly námitku promlčení uplatněnou žalovaným za důvodnou. Lze dodat, že s těmito právními závěry soudů se ztotožnil také Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení ze dne 18. června 2003 sp. zn. 28 Cdo 1023/2003, jímž však dovolání proti rozsudku soudu II. stupně odmítl jako nepřípustné.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2004