Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 390/02 ECLI:CZ:US:2002:3.US.390.02 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for failure to meet statutory representation requirements under the Constitutional Court Act.

Geschäftsnummer III.ÚS 390/02
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's request to initiate constitutional proceedings due to non-compliance with statutory representation requirements. The applicant failed to appear before the deadline to appoint a lawyer as mandated by the relevant section of the Constitutional Court Act. Consequently, the court ruled that the procedural defect rendered the complaint inadmissible and the request to annul the specific law provision was also rejected.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 30 odst. 1; § 41 písm. b); § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to comply with mandatory representation requirements within the prescribed time limit, and any simultaneous request to annul a legal provision is consequently rejected.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint representation requirements inadmissible proceedings statutory deadlines legal representation procedural defect Constitutional Court Act

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 265/1992 Coll., on the registration of ownership and other real rights to immovable property

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky A. H., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Frýdek-Místek ze dne 29. 6. 2001, čj. V-2953/2001-802, spojeným s návrhem na zrušení § 5 odst. 3, věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala dne 14. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Frýdek-Místek ze dne 29. 6. 2001, čj. V-2953/2001-802 a byl spojen s návrhem na zrušení § 5 odst. 3, věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,

Protože uvedený návrh nesplňoval všechny náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména nebyla navrhovatelka zastoupena podle § 30 odst. 1 citovaného zákona advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, byla vyzvána ve smyslu ustanovení § 41 písmeno b) cit. zákona k odstranění vad návrhu ve lhůtě, která jí byla stanovena na 30 dnů. Výzva byla navrhovatelce doručena dne 25. 6. 2002. Konec výše uvedené lhůty připadl na den 25. 7. 2002.

Dne 27. 6. 2002 navrhovatelka přípisem sdělila Ústavnímu soudu, že si nepřeje být zastoupena žádným advokátem a zároveň navrhla, aby bylo zrušeno i ust. § 30 zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na to, že navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle § 43 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

K návrhům na zrušení ustanovení zrušení § 5 odst. 3, věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a na zrušení § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2002