Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 616/01 ECLI:CZ:US:2001:3.US.616.01 KI-generiert

Constitutional Court dismisses medical doctors' constitutional complaints for procedural exhaustion and lack of rights violation.

Geschäftsnummer III.ÚS 616/01
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two medical doctors against rulings from the Supreme Court and Regional Court in Prague. The applicants argued that the courts failed to protect their rights under the Charter of Fundamental Rights and the Constitution, specifically claiming the Supreme Court's dismissal of their appeal was based on a discriminatory law preventing adequate preparation time. The court rejected these claims, finding no violation of rights as the Supreme Court acted in accordance with the Civil Procedure Code, and noting that the applicants had not exhausted proper procedural remedies by filing their appeal late.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the alleged rights violation is not evident or if the applicant has not properly exhausted procedural remedies provided by law.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies procedural time limits Charter of Fundamental Rights Civil Procedure Code compliance

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 240 odst. 1, 2 občanského soudního řádu
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, jichž se stěžovatelky v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl, když jeho rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením § 240 odst. 1, 2 občanského soudního řádu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
e) citovaného zákona o Ústavním soudu, když stěžovatelky, které opravný prostředek - dovolání, nepodaly včas, nevyčerpaly řádně procesní prostředky, které jim zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 616/01

Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelek 1) MUDr. O.P. a 2) MUDr. H.Z., zastoupených JUDr. J.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. srpna 2001, č. j. 28 Cdo 1026/2001-307, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000, č. j. 26 Co 360,361/2000 - 269, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelky, které se domáhaly zrušení citovaných rozhodnutí, odůvodnily ústavní stížnost tím, že podle jejich přesvědčení soudy neposkytly ochranu právům, zaručeným jim čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000, sp. zn. 26 Co 360,361/2000, odmítnuto s tím, že je podaly po jednoměsíční lhůtě k tomu stanovené, označily za rozhodnutí, opírající se o diskriminující předpis, poněvadž nedává občanovi možnost náležité přípravy dovolání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, jichž se stěžovatelky v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl, když jeho rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením § 240 odst. 1, 2 občanského soudního řádu. Proto byl návrh na zrušení usnesení ze dne 14. srpna 2001, č. j. 28 Cdo 1026/2001-307, shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000 byl pak odmítnut ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu, když stěžovatelky, které opravný prostředek - dovolání, nepodaly včas, nevyčerpaly řádně procesní prostředky, které jim zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2001