Constitutional complaint dismissed as manifestly unfounded due to lack of procedural violation in corporate dissolution case.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a medical doctor against lower court rulings regarding the dissolution of an investment fund. The complainant argued that courts violated fair trial rights and property rights by failing to appoint a legal representative or properly handle the removal of the fund from the commercial register. The court rejected these claims as manifestly unfounded because the appellate court correctly applied civil procedure law, noting the fund lost capacity to act upon its removal and thus could not be represented.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint shall be rejected if it is manifestly unfounded, as the court found no violation of fundamental rights in the specific procedural context of the case.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
III. ÚS 602/01
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci MUDr. J.V., zastoupeného Mgr. V.S., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2001 č. j. 7 Cmo 399/2001-58 a Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001 č. j. 15 Cm 50/2000-48, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení soudy v předmětné věci nerespektovaly právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu, porušily práva vlastnická a s tím související i práva majetková, jakož i ústavní princip, dle něhož nikdo nemůže být nucen k plnění povinností jiného či za jiného bez svého souhlasu. Poukázal na rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu účastníka, jakož i o jeho výmazu z obchodního rejstříku, na to, že nebylo jednáno s procesními nástupci žalovaného investičního fondu, nebyl ani ustanoven procesní opatrovník, ale nedůvodně rozhodnuto o zastavení řízení o neplatnosti usnesení valné hromady.
Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 17. července 2003 uvedla, že výtky obsažené v ústavní stížnosti jsou nedůvodné a navrhla její zamítnutí, když poukázala na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2003 č. j. 14 Cmo 326/2002-379, jímž bylo usnesení rejstříkového soudu o výmazu investiční společnosti fondu potvrzeno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Cm 50/2000 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2001 č. j. 7 Cmo 399/2001-58 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, konané 30. listopadu 1999 a opodstatněně konstatoval, že je v souladu s § 107 odst. 2 obč. soudního řádu a se zjištěním, že důvody pro pokračování řízení či pro jeho přerušení dle § 107 odst. 3 obč. soudního řádu dány nebyly, když žalovaný dnem výmazu z obchodního rejstříku pozbyl způsobilost být účastníkem řízení (§ 20a odst. 2 obč. zákona). S ohledem na obsah § 29 obč. soudního řádu neobstojí ani namítaná možnost ustanovit v předmětné věci žalovanému opatrovníka, a to právě proto, že ten způsobilost účastníka pozbyl, když pozbyl způsobilost mít práva a povinnosti (§ 19 obč. soudního řádu, § 20a odst. 2 obč. zákona).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2003