Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 395/01 ECLI:CZ:US:2001:1.US.395.01 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for missing 60-day deadline after final appeal judgment took effect. Stayer failed to file within 60 days of final court decision. Court ruled procedural exhaustion required before constitutional review. Statutory time limits strictly enforced by Constitutional Court. Procedural deadlines bar late constitutional complaints. Exhaustion of remedies prerequisite for constitutional review.

Geschäftsnummer I.ÚS 395/01
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a district court judgment. The applicant argued that her right to a fair trial was violated, but the Court determined she had not exhausted all legal remedies. Specifically, the 60-day deadline for filing a constitutional complaint expired before the complaint was submitted, as it must run from the date the final appeal judgment took legal effect. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible due to the procedural time bar.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, and the 60-day filing period begins from the date the final judgment takes legal effect.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility exhaustion of legal remedies 60-day filing deadline final judgment legal effect procedural time bar Czech Constitutional Court fair trial rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky L. G., zastoupené JUDr. D. S., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. 7 C 168/97 - 36,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Návrh stěžovatelky ze dne 17. 6. 2001 na zahájení řízení před Ústavním soudem, podaný k poštovní přepravě dne 26. 6. 2001, došlý Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2001, byl k výzvě Ústavního soudu k odstranění nedostatků doplněn stěžovatelkou, prostřednictvím její právní zástupkyně, podáním ze dne 25. 10. 2001, které došlo Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2001. Stížností je napadán rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. 7 C 168/97 - 36, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, směřující proti žalované - stěžovatelce - o zaplacení částky Kč 268 300,-- s přísl., jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2000, čj. 22 Co 749/98 - 67. Jak vyplývá z údajů stěžovatelky uvedených ve stížnosti, napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nabyl právní moci dnem 19. 4. 2000. Dále z obsahu podané stížnosti je patrné, že návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 168/97, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, byl zamítnut usnesením téhož soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 6 C 79/2000, které nabylo právní moci dnem 30. 4. 2001. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998 bylo porušeno její právo na spravedlivý a nestranný proces, jehož zásady jsou obsaženy v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje, aby toto napadené rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Vzhledem k tomu, že v daném případě proti odvoláním napadenému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 1998 rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně svým rozsudkem ze dne 9. 3. 2000, je nutno vzít v úvahu, že oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytoval, není rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. 7 C 168/97 - 36, ale rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2000, čj. 22 Co 749/98 - 67.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že řízení o povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 168/97 bylo skončeno zamítavým usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 12. 2000, čj. 6 C 79/2000 - 38, které nabylo právní moci dnem 30. 4. 2001.

Vycházeje z obsahu samotné stížnosti stěžovatelky ze dne 17. 6. 2001 a doplňujícího podání ze dne 25. 10. 2001 dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě nebyla dodržena šedesátidenní lhůta, ve které lze podat ústavní stížnost a která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže totiž právní moc rozsudku krajského soudu nastala dne 19. 4. 2000, jednalo se o poslední den, kdy rozsudek mohl být stěžovatelce či jejímu právnímu zástupci doručen. V takovém případě šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti skončila dnem 17. 6. 2000, kdy měla být podána na poštu k přepravě. Jestliže však byla podána až dne 26. 6. 2001, jedná se o stížnost podanou po lhůtě k podání ústavní stížnosti. Pokud by rozsudek odvolacího soudu byl doručen stěžovatelce dříve než dne 19. 4. 2000, opožděnost v podání stížnosti by pak byla ještě větší.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu