I.ÚS 201/01 · Ústavní soud České republiky

Právo na ochranu soukromí (domovní prohlídka)

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní

stížnosti stěžovatele N. plc, Londýn, Velká Británie, zastoupeného

advokátkou Mgr. K. H-vou, kterou se domáhá (1.) výroku, že

příkazem vyšetřovatele Úřadu vyšetřování pro ČR k prohlídce jiných

prostor ze dne 30. 1. 2001 a prohlídkou jiných prostor vykonanou

dne 30. 1. 2001 orgány Policie ČR v sídle zastoupení stěžovatele

bylo porušeno jeho základní právo na nedotknutelnost soukromí

a obydlí zakotvené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv

a svobod, na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny,

na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života

a neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě dle čl. 10 odst.

2 a 3 Listiny a na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 Listiny,

(2.) vyslovení zákazu Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat

v porušování citovaných základních práv a (3.) vyslovení příkazu

Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav před porušením citovaných

práv vrácením neoprávněně odňatých dokumentů stěžovateli, takto:

(1.) Prohlídkou jiných prostor provedenou dne 30. 1. 2001

v prostorách stěžovatele v Praze 1, účastník řízení Policie ČR

- Úřad vyšetřování pro ČR porušil čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst.

2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv

a svobod.

(2.) Ústavní soud zakazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR

pokračovat v porušování citovaných základních práv a svobod

stěžovatele.

(3.) Ústavní soud přikazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR

obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele, to znamená

vrátit stěžovateli materiály, odňaté při předmětné prohlídce

a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných

prostor - pozemků ze dne 30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000.

Odůvodnění

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti tvrdí, že dne 30. 1.

2001 byla v prostorách jeho sídla provedena prohlídka "jiných

prostor", přestože prý dle příkazu vyšetřovatele měla být

provedena "v sídle společnosti Q. C. spol. s r.o., Praha 1, a to

ve všech místnostech a dalších objektech, užívaných touto

společností jako kanceláře nebo archivy". O této prohlídce byl

téhož dne pořízen protokol, v němž je uvedeno, že prohlídka byla

provedena "ve všech kancelářích pod společným uzamčením vchod ozn.

N." V průběhu prohlídky byly v kancelářích stěžovatele odňaty

dokumenty, které jsou uvedeny v citovaném protokolu.

Dne 1. 2. 2001 podal stěžovatel podle ustanovení § 167

trestního řádu dozorujícímu státnímu zástupci podnět

k přezkoumání postupu vyšetřovatele v této věci. Dne 12. 2. 2001

státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze sdělila

stěžovateli, že v postupu vyšetřovatele neshledala pochybení a že

"podle § 83a odst. 3 trestního řádu byl vyšetřovatel oprávněn

provést prohlídku jiných prostor i případně ve vztahu ke

společnosti neoznačené v příkazu, neboť věc v daném případě

nesnesla odkladu a předchozího souhlasu nebylo, vzhledem

k naléhavosti, možno předem dosáhnout."

Stěžovatel tvrdí, že citovaným příkazem a následným postupem

Úřadu vyšetřování byla porušena jeho základní práva, zaručená

v čl. 2 odst. 3, v čl. 7 odst. 1, v čl. 10 odst. 2 a 3, v čl. 11,

v čl. 12 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), a také v čl. 6, v čl. 8 a v čl. 13 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Protiústavnost předmětného zásahu spatřuje stěžovatel v tom,

že v daném případě nebyly dodrženy zákonem stanovené podmínky pro

zásah do jeho práva na domovní svobodu, jelikož

- příkaz nesměřoval proti stěžovateli, nýbrž proti jiné osobě,

- tím příkaz ve vztahu ke stěžovateli nebyl a nemohl být

jakkoliv odůvodněn,

- příkaz zcela nedostatečně vymezil svoji prostorovou

působnost, neboť vyšetřovatel si jej prý vyložil tak, že může

provést prohlídku libovolně, v jakékoliv prostoře domu č. 5 v H.

ulici, "o které se bude sám bez dalšího zdůvodnění domnívat, že je

sídlem, místností či objektem užívaným společností Q. C., spol.

s r.o.",

- stěžovateli sice byl při skončení prohlídky předán protokol,

obsahující seznam věcí odňatých v jeho prostorách, avšak v tomto

protokolu je uvedeno, že prohlídka byla provedena a věci odňaty

v kancelářích firmy Q. C., spol. s r.o., ačkoliv ve skutečnosti

k ní došlo v prostorách stěžovatele.

K tomuto sdělení státní zástupkyně Vrchního státního

zastupitelství v Praze stěžovatel uvedl, že toto sdělení zpětně

"tvoří" právní důvod, na jehož základě mělo dojít k předmětnému

protiústavnímu zásahu. Navíc prý nebyly dány důvody postupu podle

§ 83a odst. 3 trestního řádu, jelikož vydání příkazu k prohlídce

bylo možno dosáhnout (např. i telefonickým souhlasem státního

zástupce) a nebyla splněna ani podmínka, že věc nesnese odkladu.

Stěžovatel dále uvádí, že v době konání prohlídky vyšetřovatel

tvrdil, že prohlídka je prováděna na základě předmětného příkazu

a nikoliv na jiném právním podkladě. Údajně nebyly splněny ani

podmínky ustanovení § 79 odst. 5 a § 85 trestního řádu, neboť

protokol o prohlídce jiných prostor a odnětí věcí v sídle

stěžovatele (pokud by skutečně nebyl vyhotoven na základě

předmětného příkazu, nýbrž na základě postupu dle ustanovení §

83a odst. 3 trestního řádu) nebyl nikdy vyhotoven a tudíž předán

ani stěžovateli. Tím, že se státní orgán v průběhu prohlídky

seznámil s obsahem soukromých dokumentů stěžovatele a neoprávněně

shromáždil soukromé informace o něm (zejména odnětím dokumentů),

došlo rovněž k porušení práva na nedotknutelnost jeho soukromí.

Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby bylo ústavní

stížnosti vyhověno (srov. záhlaví i výrok tohoto nálezu).

Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti

účastníka řízení - Policii ČR - Úřad vyšetřování pro ČR, dále

Vrchní státní zastupitelství v Praze (které se však k ústavní

stížnosti nevyjádřilo) a vyžádal si rovněž příslušný vyšetřovací

spis ČVS: ÚVV-16/20-2000.

Účastník řízení Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v souladu s ustanovením

§ 83a odst. 1 tr. řádu dne 30. ledna 2001 vydal vyšetřovatel Úřadu

vyšetřování pro ČR po předchozím souhlasu státního zástupce

Vrchního státního zastupitelství v Praze příkaz k prohlídce jiných

prostor a pozemků, konkrétně sídla společnosti Q. C., spol.

s r.o., v Praze 1, H. ul. 5, a to ve všech místnostech a dalších

objektech užívaných touto společností jako kanceláře nebo archiv.

Důvodem předmětné prohlídky bylo podezření, že se v příslušných

prostorách nacházejí zejména dokumenty související s převody akcií

P.P., a.s., přičemž na těchto obchodech se měli podílet i zástupci

společnosti Q. C., spol. s r.o. Podle výpisu z obchodního

rejstříku používala v době od 17. 4. 1997 do 4. 5. 1999 společnost

Q. C., spol. s r.o., obchodní jméno N. C., spol. s r.o., a sídlo

této společnosti je na uvedené adrese. Přitom u hlavního vchodu do

tohoto objektu je mezi ostatními názvy firem uvedeno pouze logo N.

a v celém domě není žádná místnost, z jejíhož označení by

vyplývalo, že ji používá společnost Q. C., spol. s r.o. Jediné

označení související s N. se nachází ve 2. poschodí a podle

poznatků Služby policie pro odhalování korupce a závažné

hospodářské trestné činnosti užívá prostory pod tímto označením

rovněž společnost Q. C. Do tohoto prostoru umožnila vstup

policistům sl. S., přičemž žádná z místností nebyla

označena názvem firmy či jmenovkami a na dotaz vyšetřovatele, zda

je přítomen někdo ze společnosti Q. C. a zda tato společnost má

vlastní oddělené prostory, nedokázala jmenovaná odpovědět

a uvedla, že tyto prostory užívá rovněž společnost N. jako

reprezentační kanceláře a že nelze oddělit kanceláře užívané

společností Q. V průběhu prohlídky se dostavila rovněž zmocněnkyně

stěžovatele Mgr. H., která rovněž sdělila, že zde sídlí i jiné

společnosti, avšak uvedla, že prý nelze označit konkrétní prostory

užívané jinými společnostmi než společností Q. Propojení

společností "skupiny N." (v tomto případě společnosti Q. C., spol.

s r.o.) a stěžovatele prý bylo potvrzeno i výslechem svědka ing.

O. ze dne 12. 7. 2001, zaměstnance stěžovatele, který byl do

června 2001 jednatelem společnosti Q. K námitce, že při prohlídce

byly neoprávněně shromážděny soukromé údaje o stěžovateli,

účastník uvedl, že zajištěné materiály nejsou soukromého rázu ve

smyslu trestního řádu.

Účastník řízení souhlasí s upuštěním od ústního jednání před

Ústavním soudem.

Stěžovatel v replice k citovanému vyjádření Policie ČR

především - nad rámec ústavní stížnosti - uvedl, že toto vyjádření

(jež se dovolalo § 83 odst. 1 trestního řádu) je v rozporu

s výsledkem, k němuž dospělo Vrchní státní zastupitelství v Praze

(které v této věci dozorovalo). To stěžovateli sdělilo, že

v průběhu prohlídky nedošlo k jednání v rozporu s trestním řádem,

a poukázalo na postup dle § 83a odst. 3 trestního řádu, podle

něhož je možno provést prohlídku i bez příkazu, jestliže souhlasu

nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Stěžovatel tvrdí, že

vyšetřovateli nic nebránilo v tom, aby si opatřil řádný příkaz

k prohlídce jiných prostor a protože tak neučinil, dopustil se

nepřiměřeného zásahu do jeho práv. Stěžovatel dále uvádí, že podle

výpisu z obchodního rejstříku společnost Q. C. v minulosti nesla

obchodní jméno "N. C., s.r.o.", nicméně že z této skutečnosti

nelze dovozovat oprávnění policistů vstoupit do prostor užívaných

stěžovatelem "na základě příkazu adresovaného zcela jiné osobě".

Stěžovatel je totiž bankou registrovanou ve Velké Británii a v ČR

působí na základě ustanovení § 39 zákona č. 6/1992 Sb., o České

národní bance. Policie ČR prý nedoložila, že zjišťovala, kde se

nacházejí prostory užívané společností Q. C. Stěžovatel tvrdí, že

před vchodem do jeho kanceláří je umístěna jediná mosazná tabule

s nápisem "N. plc, Prague Representative Office", takže údajně

o identitě uživatele těchto prostor nemohlo být pochyb. Za celou

dobu existence společnosti Q. C. prý s ní stěžovatel nebyl a není

majetkově propojen a v roce 1997 jí toliko poskytl úvěr.

Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením, že osoby přítomné předmětné

prohlídce nebyly schopny odpovědět, že příslušné prostory užívá

rovněž stěžovatel. Mimo to protokol o provedení prohlídky (pozn.:

tím je zřejmě míněn protokol o provedení prohlídky u firmy Q. C.,

s.r.o.) byl předán právní zástupkyni stěžovatele, přičemž dle §

85 odst. 4 trestního řádu se protokol vydává osobě, u které byla

prohlídka vykonána, tedy osobě, vůči níž směřuje příkaz. M. S.,

která byla před prohlídkou vyslechnuta a byla jí i přítomna, prý

byla a je v pracovním poměru ke stěžovateli a nikoliv ke

společnosti Q., z čehož stěžovatel rovněž dovozuje, že s ním bylo

"zacházeno jako s osobou, u níž je prohlídka prováděna, aniž však

k tomu byl zákonný podklad." K zadrženým dokumentům stěžovatel

uvádí, že se jedná o písemnosti soukromého rázu a mohou být

považovány i za bankovní tajemství.

Na žádost Ústavního soudu stěžovatel k replice připojil

nájemní smlouvu a výpis z obchodního rejstříku (viz níže).

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že ústavní stížnost ve

své podstatě brojí proti provedení prohlídky jeho "jiných prostor"

dne 30. 1. 2001 a stěžovatel se jí zejména domáhá vyslovení zákazu

Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat v porušování citovaných

základních práv a vyslovení příkazu vrátit mu neoprávněně odňaté

dokumenty.

V této souvislosti Ústavní soud především odkazuje na svoji

ustálenou judikaturu k ústavně zaručenému právu na domovní svobodu

podle čl. 12 Listiny. Ústavní soud již dříve judikoval (nález sp.

zn.

III. ÚS 287/96

, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení,

sv. 8, s. 123-124), že domovní svoboda svou povahou a významem

spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se

svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy

dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou

podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života

vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této

ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické

společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených

základních práv a svobod jiných sem spadá především nezbytnost

daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy

a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.

Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která

nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených

podmínek její přípustnosti".

V souzené věci Ústavní soud v prvé řadě dovozuje, že citovaný

právní názor lze přiměřeně aplikovat rovněž na provedení prohlídky

jiných prostor v případě právnické osoby. Jinak řečeno, přestože

v souzené věci je stěžovatelem právnická osoba a nikoliv osoba

fyzická, je nutno vycházet ze skutečnosti, že ústavně zaručená

základní práva a svobody zakotvená v Listině a v Úmluvě se

vztahují též na osoby právnické, přirozeně za splnění předpokladu,

že to povaha věci umožňuje.

V daném případě spočívá podstata námitek stěžovatele v tom,

že předmětný příkaz k prohlídce jiných prostor byl určen

k prohlídce prostor jiné právnické osoby (Q.) než stěžovatele.

V tomto směru Ústavní soud ze smlouvy o nájmu nebytových prostor

ze dne 8. 12. 1998, uzavřené mezi stěžovatelem a pronajimatelem B.

P., s.r.o., na dobu od 1. 6. 1999 do 31. 5. 2004, zjistil, že

pronajimatel stěžovateli za blíže specifikovaných podmínek

pronajal prostory B. P., s.r.o., v P.

1, označené v připojené výkresové dokumentaci. Z výpisu

z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C,

vložka 38919) dále vyplývá, že obchodní firma NU., s.r.o., byla ke

dni 17. 4. 1997 vymazána a byla zapsána firma N. C., s.r.o.; ke

dni 4. 5. 1999 byla tato firma vymazána a zapsána firma Q. C.,

s.r.o., přičemž sídlo této firmy bylo v Praze 1, H. 5.

Ústavní soud dále vycházel z ustanovení § 83a odst. 1

trestního řádu, podle něhož nařídit prohlídku jiných prostor nebo

pozemku je v přípravném řízení oprávněn státní zástupce,

vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní

orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz

musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli

dotčených prostor nebo pozemku a nebyl-li zastižen při prohlídce,

bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.

V souzené věci je z předchozího souhlasu Vrchního státního

zastupitelství v Praze k nařízení prohlídky jiných prostor

a pozemků ze dne 30. 1. 2001, č.j. VI VZn 26/2000-215, zřejmé, že

ten se týká všech místností a dalších objektů užívaných jako

kanceláře nebo archiv společnosti Q. C., s.r.o., sídlo Praha 1. H. ul. 5,

neboť existovalo důvodné podezření, že materiály

týkající se transakce s akciemi P. P., a.s. "se nacházejí

v prostorách společnosti N. C. s.r.o., nyní Q. C., s.r.o., Praha

1, H. ul. 5." Následný příkaz k prohlídce jiných prostor ze dne

30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000, označil jako prostory, v nichž

bude provedena prohlídka, "sídlo společnosti Q. C., s.r.o., Praha

1, H. ul. 5, a to ve všech místnostech i v dalších objektech,

užívaných touto společností jako kanceláře nebo archivy." Rovněž

protokol o provedení prohlídky jiných prostor ze dne 30. 1. 2001,

ČVS: ÚVV-16/20-2000, uvádí, že byla provedena prohlídka kanceláří

firmy Q. C., s.r.o., Praha 1, H. ul. 5.

Na základě tohoto zjištění Ústavní soud konstatuje, že

prohlídka jiných prostor, která měla být provedena v prostorách

společnosti Q., byla ve skutečnosti provedena v prostorách

stěžovatele, tzn. zcela rozdílného subjektu. Přitom bylo

prokázáno, že předmětné prostory má skutečně v pronájmu stěžovatel

a nikoliv společnost Q. V tomto směru zjevně neobstojí ani námitka

účastníka řízení Policie ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR (obsažená

v jeho vyjádření k ústavní stížnosti), že společnost Q. dříve

používala obchodní jméno N. C., s.r.o., a že společnosti skupiny

N. jsou vzájemně propojeny. Kogentní ustanovení § 83a trestního

řádu totiž vyžaduje náležité odůvodnění příkazu k prohlídce jiných

prostor a pozemků a doručení tohoto příkazu tomu uživateli

dotčených prostor nebo pozemku, jež mají být podle příkazu

prohlédnuty. Z hlediska respektování citovaných ústavně zaručených

základních práv a svobod je zřejmé, že příslušná domovní prohlídka

může být provedena toliko v prostorách toho subjektu, který je

v příkazu k ní řádně označen. Opačný postup, který v souzené věci

zvolil účastník řízení, když provedl prohlídku v prostorách jiného

subjektu než toho, vůči kterému byl příkaz k prohlídce vydán,

představuje protiústavní zásah do citovaných základních práv

stěžovatele.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti

vyhověl a vyslovil, že

(1.) prohlídkou jiných prostor provedenou dne 30. 1. 2001

v prostorách stěžovatele v Praze 1, H. ul. 5, účastník řízení

Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR porušil čl. 7 odst. 1, čl.

10 odst. 2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních

práv a svobod,

(2.) zakazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat

v porušování citovaných základních práv a svobod stěžovatele

(poznámka: zásah trvá, neboť doklady jsou dosud zadržovány),

(3.) přikazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav

před porušením práv a svobod stěžovatele, tzn. vrátit stěžovateli

materiály, odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované

v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor - pozemků ze dne

30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. října 2001