Pl.ÚS 39/2000 · Ústavní soud České republiky

Návrh na zrušení § 66 odst. 2 a 3 a na zrušení slov "až 3" v § 66 odst. 4 trestního řádu (č.141/1961 Sb.)

Ústavní soud v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, rozhodl ve věci návrhu Okresního soudu v Teplicích, za který jednal předseda senátu JUDr. Miroslav Čapek, na zrušení ustanovení § 66 odst. 2, 3 a na zrušení slov "až 3" v § 66 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 15. 8. 2000 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Okresního soudu v Teplicích na zrušení části ustanovení § 66 tr. řádu. Jak se uvádí v návrhu, dospěl soud k závěru, že obžalovanému ve věci 2 T 130/2000 je na místě uložit pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. řádu. Při těchto úvahách pak dospěl soud k názoru, že související ustanovení § 66 odst. 2 až 3 jsou v rozporu s ústavním zákonem, konkrétně pak s čl. 96 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1, alinea prvá, Listiny základních práv a svobod. Návrh dále obsahoval bližší argumentaci, která, dle navrhovatele, svědčí o tom, že možnost soudu postoupit projednání postihu závadného jednání obžalovaného, resp. jiných subjektů zúčastněných na trestním řízení, orgánům odlišným od soudu, je v rozporu s ústavním zákonem. Současně navrhovatel požádal, s ohledem na přerušení trestního řízení, o přednostní projednání věci.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření obou komor Parlamentu a o stanovisko požádal též Ministerstvo spravedlnosti. Po zvážení obsahu návrhu a uvedených vyjádření a stanovisek dospěl senát k názoru, že návrh je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, o který se návrh opírá, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední, má tedy být užito při rozhodnutí ve věci samé, v trestním řízení tedy zejména při rozhodování o vině a trestu. Tento záměr ústavodárce a zákonodárce lze dovodit i z ustanovení § 224 odst. 5 tr. řádu, které upravuje přerušení řízení v jasné návaznosti na zákon rozhodný pro rozhodování o vině a trestu. Jinak řečeno, k tomu, aby soud mohl zpochybnit ústavnost procesního předpisu je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace a nikoli jen hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti..

V daném případě však je napadena ústavnost ustanovení trestního řádu, která soud bezprostředně aplikovat zřejmě nehodlal, resp. pokud jde o § 66 odst. 3 ani aplikovat nemohl. Z podání vyplývá, že okresní soud dospěl k závěru, že obžalovanému je na místě, s ohledem i na jeho předcházející chování, uložit pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. řádu. Přitom však je návrhem zpochybňována ústavnost ustanovení sice souvisejících, bezprostředně však neaplikovaných. Zamýšlel-li soud uložit obžalovanému postih podle § 66 odst. 1 tr. řádu, nic mu nebránilo, aby tak učinil a možné přesunutí postihu upravené v následujícím odstavci nevyužil.

Připuštění předestřeného širokého výkladu pojmu "zákon, jehož má být při řešení věci použito" by v podstatě znamenalo právo soudu zpochybnit jakékoli procesní ustanovení týkající se řízení před soudem, neboť vždy dochází k určitému řetězení aplikovaných předpisů a de facto je vždy aplikován též právní předpis jako celek. Takový výklad však senát odmítá.

Z uvedených důvodů posoudil senát jednomyslně návrh jako podání učiněné osobou zjevně neoprávněnou a jako takový ho podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 10. 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu