Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 39/99 ECLI:CZ:US:1999:1.US.39.99 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to retain counsel and submit final appeal decision. The court rejects the request to annul detention orders and specific criminal code provisions. The applicant failed to comply with procedural requirements for filing a constitutional complaint. The court ruled that legal representation must be maintained throughout the entire constitutional review process. Consequently, the request to annul the detention and statutory provisions was rejected. The decision emphasizes strict adherence to procedural rules in constitutional litigation. The applicant's failure to follow these rules resulted in the dismissal of the entire case.

Geschäftsnummer I.ÚS 39/99
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against detention orders and specific criminal law provisions. The applicant failed to retain a lawyer for the entire proceedings and did not submit a copy of the final appeal decision as required. The court ruled that legal representation must be continuous from the start of the constitutional review, not just for the complaint itself. Consequently, the request to annul the detention and statutory provisions was rejected due to these procedural defects.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: Legal representation by a lawyer is mandatory throughout the entire constitutional review proceedings, and failure to appoint counsel or submit required documents results in the dismissal of the complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal mandatory legal representation procedural defects continuity of counsel final appeal decision criminal detention annulment Czech constitutional law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem.
§ 27 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného advokátem JUDr. R. Z., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1996, sp. zn. 7 Nt 4417/96, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 1999, sp. zn. 2 To 215/98 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 1 T 11/97, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 1999, sp. zn. 2 To 216/98, "ve prospěch svého bratra ing. S. N.", kterou se dále domáhá "zrušení zbavení osobní svobody" stěžovatele a jeho bratra ing. S. N. a rozhodnutí "o předběžných opatřeních", spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, § 16 odst. 2 trestního zákona a § 4 písm. b) trestního zákona, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 25. 1. 1999, kterou doplnil přípisem datovaným ke stejnému dni, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a zákonných ustanovení.

Ústavní soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 8. 2. 1999, který stěžovatel obdržel dne 11. 2. 1999, k odstranění vad ústavní stížnosti s upozorněním, že musí být zastoupen advokátem, "který sepíše i jeho ústavní stížnost". Zároveň Ústavní soud stěžovatele výslovně vyzval, aby mu zaslal kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud k odstranění uvedených vad stanovil lhůtu 30 dnů od doručení této výzvy, přičemž stěžovatele upozornil, že pokud v této lhůtě nedojde Ústavnímu soudu řádná ústavní stížnost, jíž budou uvedené vady návrhu odstraněny, bude návrh odmítnut.

V přípisu ze dne 12. 3. 1999 (doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 3. 1999), označeném jako "doplnění ústavní stížnosti navrhovatele ze dne 21. 1. 1999", stěžovatelův advokát JUDr. R. Z. doložil příslušnou plnou moc, určenou k zastupování před Ústavním soudem, a zároveň Ústavnímu soudu sdělil, že se s obsahem ústavní stížnosti sepsané klientem seznámil, s jejím obsahem se plně ztotožňuje, odvolává se na něj a případná doplnění uvede dodatečně.

Z ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem. Protože podle ustanovení § 27 odst. 2 tohoto zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavního soudu, je zřejmé, že povinnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, nikoliv tedy pouze na některou jeho část. Z toho je tedy nutno dovozovat, že nestačí, když se advokát ztotožní s předchozím podáním svého klienta, nýbrž je nutno, aby stěžovatele zastupoval od počátku řízení před Ústavním soudem a proto aby také za něj sepsal ústavní stížnost, tj. návrh na zahájení řízení. O tom byl stěžovatel náležitě poučen.

Jak však vyplývá z výše uvedeného, v souzené věci stěžovatelův advokát ústavní stížnost nesepsal, ale pouze se s ní "ztotožnil". Navíc stěžovatel neodstranil další vadu, na níž byl výslovně upozorněn, tj. nezaslal Ústavnímu soudu kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Je tedy zřejmé, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Proto Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

K té části návrhu, v níž se stěžovatel domáhá zrušení ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, § 16 odst. 2 trestního zákona a § 4 písm. b) trestního zákona, Ústavnímu soudu nezbývá než odkázat na svoji ustálenou judikaturu, podle níž návrh na zrušení zákona nebo jeho

jednotlivých ustanovení, podaný spolu s ústavní stížností, musí sdílet její osud, je-li odmítnuta (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 101/95

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, C. H. Beck, Praha, 1996, str. 351 a násl.). I tento návrh tedy Ústavní soud odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 1999

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj