Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 232/99 ECLI:CZ:US:1999:1.US.232.99 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for lack of formal requirements and failure to exhaust remedies.

Geschäftsnummer I.ÚS 232/99
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by J. Ž. against a regional court's land restitution decision. The applicant failed to specify violated rights, did not provide sufficient copies, and did not exhaust available legal remedies before filing. Consequently, the court rejected the complaint as procedurally defective.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 72 odst. 1; § 34; § 75 odst. 1; § 72 odst. 4; § 30; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if it lacks required formalities, fails to identify violated rights, omits copies of exhausted remedies, or is not represented by counsel.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint procedural defects exhaustion of remedies land restitution formal requirements

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky J. Ž., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 1999, sloučených č. j. 30 Ca 89/98-24 a 30 Ca 125/98-9, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka si ve svém návrhu stěžuje na postup obecného soudu v restituční věci vydání pozemku. Tvrdí, že postupem soudu došlo k neoprávněnému zásahu do jejích základních lidských práv a žádá Ústavní soud o posouzení věci.

Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví.

Navrhovatelka neuvedla, které její základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo zřejmé, čeho se navrhovatelka domáhá a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 cit. zák.). Z návrhu dále nebylo patrno, zda navrhovatelka dříve, než se obrátila na Ústavní soud, vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), neboť k návrhu nebyla přiložena kopie tohoto posledního prostředku (§ 72 odst. 4 cit. zák.), a konečně navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 cit. zák.).

Na základě uvedených skutečností Ústavní soud navrhovatelku o vadách návrhu vyrozuměl a stanovil jí lhůtu k jejich odstranění.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranila, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 13. srpna 1999

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu