I.ÚS 101/99 · Ústavní soud České republiky

Nabytí vlastnického práva k půdě přídělem

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní

stížnosti stěžovatele města S., proti rozsudku Krajského soudu

v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, takto:

Rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18

Co 299/98 - 46, a Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj.

4 C 194/97 - 28, se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 2. 1999 napadá

rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co

299/98 - 46, a požaduje jeho zrušení. Stěžovatel je toho názoru,

že tento rozsudek je v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, ve spojení

s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního

soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28, kterým

bylo určeno, že žalobce Lesy ČR, státní podnik Hradec Králové, má

právo hospodaření k lesnímu pozemku parcela č. 123 v katastrálním

území V. u S., obec K., který zapsán na LV č. 10 pro katastrální

území V. u S.

Stěžovatel má za to, že v průběhu řízení dostatečně prokázal,

že v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č.

172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do

vlastnictví obcí, se stal vlastníkem předmětného lesního pozemku,

když podle zápisu o odevzdání lesů městu S., vyhotoveného Národním

pozemkovým fondem dne 19. 7. 1948, se město S. ujalo dne 1. 7.

1948 držby a užívání předmětného pozemku. Považuje za nepochybné,

že pozemek byl přidělen před datem 31. 12. 1949. Pokud Krajský

soud v Plzni ve svém rozhodnutí vycházel z pouhé existence

přídělové listiny vydané Národním pozemkovým fondem při

Ministerstvu zemědělství v Praze dne 30. 12. 1950 a nepřihlédl ke

dni 1. 7. 1948, kdy se stěžovatel ujal držby, tyto úvahy podle

stěžovatele nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají

skutkovým okolnostem případu.

Krajský soud v Plzni podal vyjádření k ústavní stížnosti dne

12. 8. 1999, v němž předseda senátu 18 Co uvedl, že odkazuje na

odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46,

domnívá se, že stěžovatel nebyl vlastníkem nemovitosti ke dni 31.

12. 1949 a upozornil v této souvislosti na usnesení Ústavního

soudu

sp. zn. I. ÚS 73/98

ze dne 11. 8. 1998.

Lesy ČR, s. p. Hradec Králové, jako vedlejší účastník ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999 konstatovaly řadu

rozhodnutí a stanovisek, v nichž byl jednoznačně zastáván názor,

že z hlediska aplikace ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. je

právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již

předchozí faktické převzetí věci. Poněvadž v daném případě

přídělová listina byla vydána až dne 30. 12. 1950, nemohlo dojít

ke splnění podmínek podle zákona č. 172/1991 Sb.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4

C 194/97, při projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní

soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 1998,

čj. 4 C 194/97 - 28, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, se mimo

jiné opírá o zjištění, že stěžovatel neprokázal vlastnictví

k předmětnému pozemku ke dni 31. 12. 1949. Krajský soud v Plzni

v důvodech svého potvrzujícího rozsudku ze dne 7. 12. 1998 uvedl,

že přídělové řízení v projednávané věci bylo dokončeno dle dekretu

č. 28/1945 Sb., a to přídělovou listinou vydanou Národním

pozemkovým fondem Ministerstva zemědělství v Praze dne 30. 12.

1950. K oprávněné držbě předmětných nemovitostí dle názoru

krajského soudu mohlo tedy dojít až tímto uvedeným dnem

a stěžovatel tedy nemohl být vlastníkem předmětných nemovitostí

k datu rozhodnému pro přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do

vlastnictví obcí, tj. ke dni 31. 12. 1949.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není

soudem nadřízeným obecným soudům a že mu nepřísluší posuzovat

celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, případně nahrazovat

hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Na druhé straně však

Ústavnímu soudu nepochybně přísluší posoudit, zda řízení jako

celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení

hlavy čtvrté Ústavy ČR, týkající se soudů, a hlavy páté Listiny

základních práv a svobod, týkající se práva na soudní a jinou

právní ochranu, se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv

a základních svobod, zejména čl. 6 odst. 1.

V tomto směru Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů

aplikovaly ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.,

obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, v rozporu

s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.

zn. 2 Cdon 1163/96, a dále v rozporu se závěry vyslovenými

v nálezech Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. III. ÚS 355/96

a IV.

ÚS 99/99. V těchto rozhodnutích jak Nejvyšší soud ČR, tak

i Ústavní soud konstatují, že přidělená půda podle § 5 odst. 2,

dekretu č. 28/1945 Sb. přechází do vlastnictví přídělce dnem

převzetí do držby. Pojem "den přídělu" ve smyslu přídělové listiny

je sice nutno chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu,

kdy přídělce je podle § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. povinen

ujmout se držby, okamžik přechodu vlastnictví přídělem však určuje

den, kdy se přídělce držby ujal (§ 5 odst. 2), který však může být

jiným (a to i dřívějším) dnem, než je "den přídělu". Podmínkou

a okamžikem nabytí vlastnictví bylo i při pozdějším vydání

přídělové listiny skutečné převzetí držby přidělené půdy.

Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn.

4 C 194/97, stěžovatel v průběhu řízení tvrdil a prokázal, že se

ujal držby předmětného pozemku již dne 1. 7. 1948, Krajský soud

v Plzni ve svém stížností napadeném rozsudku vycházel z odlišného

právního názoru, když konstatoval, že před vydáním rozhodnutí

o přídělu šlo jen o držbu bez právního důvodu. Otázkou, kdy se

stěžovatel držby ujal, se vůbec nezabýval jak odvolací soud, tak

i soud prvního stupně.

Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že v napadeném

rozhodnutí Krajský soud v Plzni porušil čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod a v něm zakotvené právo na spravedlivý

proces, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Proto podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

Současně zrušil z důvodu procesní ekonomiky i rozsudek Okresního

soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. listopadu 1999