Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 153/98 ECLI:CZ:US:1998:1.US.153.98 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint where complainants were not proper parties in lower court proceedings.

Geschäftsnummer I.ÚS 153/98
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. K. and K. B. against lower court rulings. The complainants argued they were denied equal participation in proceedings, yet the court found they were never proper parties to the dispute regarding the invalidity of a cooperative's board resolution. Consequently, the court ruled that the complaint was inadmissible because the complainants lacked the legal standing to challenge the decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not a further instance for appeal remedies and must dismiss complaints filed by persons who were not proper parties to the proceedings before the lower courts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility lack of party standing proper party requirement Constitutional Court jurisdiction appeal remedies exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Soudce zpravodaj proto návrh ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

I. ÚS 153/98 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů J. K., a K. B., obou zastoupených JUDr. T. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, čj. 12 Cm 756/96 - 45, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. 7 Cmo 124/97, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 1998, čj. 1 Odon 106/97 - 108,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 4. 1998 a uvedli v něm, že v záhlaví citovanými soudy a jejich rozhodnutími bylo porušeno jejich právo zúčastnit se v rovném postavení soudního řízení a vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, jak jim zaručuje čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

1 1

I. ÚS 153/98

Soudce zpravodaj z předložených podkladů zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval ve sporu ing. Z. B. proti Družstvu V. v Jindřichově Hradci o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze tohoto družstva a určil, že toto usnesení ze dne 24. 7. 1996 je neplatné. Jeho rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 1996.

Vrchní soud v Praze obdržel proti tomuto rozsudku krajského soudu odvolání, které podali J. K. a K. B., kteří jsou současně stěžovateli v této jimi podané ústavní stížnosti. Vrchní soud odvolání odmítl. Dospěl totiž k závěru, že oba stěžovatelé nebyli platně zvoleni jako předseda a místopředseda družstva, a tedy nebyli oprávněni podat jménem družstva odvolání. Žalované družstvo bylo při jednání před soudem prvního stupně řádně zastoupeno a rozsudek byl řádně doručen jak žalobci, tak právnímu zástupci družstva.

Nejvyšší soud ČR obdržel proti usnesení odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze - dovolání, které bylo podáno stěžovateli J. K. a K. B., jejichž zvolení členy představenstva Družstva V. bylo předmětem sporu. V právní věci žalobce ing. Z. B. proti žalovanému Družstvu V. o neplatnost usnesení členské schůze a o dovolání obou jmenovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, čj. 7 Cmo 124/97 - 93, pak :rozhodl Nejvyšší soud ČR tak, že se dovolání odmítá. V projednávané věci zjistil, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 94 odst. 1 o. s. ř. a dovolatelé proto nejsou účastníky řízení.

K uvedeným zjištěním je třeba konstatovat, že Ústavní soud není další instancí pro uplatňování opravných prostředků v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem či

I. ÚS 153/98

občanským nebo obchodním zákoníkem. Pokud jde o námitku porušení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod napadenými soudními rozhodnutími, Ústavní soud neshledal jejich porušení v postupu soudů. Stěžovatelé nebyli žalobci ani žalovanými v projednávané věci a nestali se účastníky řízení. Jak ostatně vyplývá i z právního stanoviska Nejvyššího soudu ČR, za účastníky řízení je neoznačuje žádný právní předpis a k zahájení řízení bez návrhu může soud přistoupit jen tam, kde to připouští zákon. Obchodní zákoník ani jiný právní předpis však nepřipouští, aby

soud zahájil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva bez návrhu. Z toho vyplývá, že účastníky řízení nemohou být automaticky ti, o jejichž právech nebo povinnostech by mohlo být v řízení jednáno. Stěžovatelé tedy podali odvolání i dovolání, ač k takovému podání nebyli oprávněni.

Soudce zpravodaj musel proto dojít k závěru, že i ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutím soudů, kde stěžovatelé nebyli účastníky řízení, byla podána osobami, které k tomu nebyly oprávněny.

Soudce zpravodaj proto návrh ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 1998 JUDr.Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu