Pl.ÚS 42/97 · Ústavní soud České republiky

Obecně závazná vyhláška města Ostrova o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku

Ústavní soud

rozhodl dne 8. června 1999 v plénu o návrhu

přednosty Okresního úřadu v Karlových Varech na zrušení obecně

závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/1996 ze dne 11. července 1996

o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku takto:

Obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 ze dne 11.

července 1996 o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku

se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění

Dne 9. prosince 1997 Ústavní soud obdržel návrh přednosty

Okresního úřadu v Karlových Varech na zrušení obecně závazné

vyhlášky města Ostrova č. 6 /1996 o některých opatřeních

k zajištění veřejného pořádku přijaté Městským zastupitelstvem

v Ostrově dne 11. července 1996.

Text napadené vyhlášky je následující:

Město Ostrov

obecně závazná vyhláška

Města Ostrova

č. 6/1996,

o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku

Město Ostrov dle § 16 zákona ČNR č.367/1990 Sb., o obcích

(obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona),

na základě usnesení Městského zastupitelstva Ostrov ze dne 11.

července 1996 č. 43/1996 dle § 36 odst. 1 písm. f) zákona vydává

tuto obecně závaznou vyhlášku:

§ 1

Pro udržení veřejného pořádku ve městě Ostrově

a k zabezpečení nerušeného života občanů včetně zajištění zdravé

výchovy dětí a mládeže dle § 17 zákona Město Ostrov přijímá

opatření uvedená v § 2 a 3.

§ 2

Konzumace alkoholických nápojů

Na veřejně přístupných místech se zakazuje konzumovat

alkoholické nápoje a to z jakékoliv nádoby a obalu.

Alkoholickými nápoji se rozumí všechny nápoje obsahující

alkohol včetně piva ve smyslu zvláštního předpisu 1).

Za veřejně přístupné místo se považují pozemky nebo jejich

části a budovy a stavby nebo jejich části, které jsou se souhlasem

jejich vlastníka přístupné předem neurčeným osobám (např. i chodby

a schodiště).

Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na veřejně přístupná

místa dle odstavce 3 na území města Ostrova v zastavěných částech

městských částí sídliště a Starého města, Horního a Dolního Žďáru,

Kfel a Květnové a to zejména na Mírovém náměstí, Hlavní třídě,

Jáchymovské ulici a Starém náměstí a jejich okolí, v okolí škol

a školních zařízení, na autobusových zastávkách a jejich okolí

a v okolí prodejních stánků.

Zákaz se nevztahuje na prostory provozoven určených pro

pohostinskou činnost a občerstvení s konzumací nápojů a povolených

tzv. předzahrádek před nimi.

§ 3

Autobusové čekárny

Čekárny na autobusových zastávkách a nádražích jsou určeny

pro cestující čekající na nejbližší možný a vhodný autobusový

spoj.Tento jejich účel vyplývá z kolaudačního rozhodnutí,

popřípadě ze stavebního povolení. K jinému účelu není povoleno

stavbu užívat 2).

Autobusové čekárny na zastávkách na území města Ostrova je

zakázáno užívat k jiným účelům než je uvedeno v odstavci 1.

§ 4

Porušení této vyhlášky se postihuje podle zvláštních předpisů

3).

§ 5

Tato vyhláška byla zveřejněna dne 15. července 1996 a nabývá

účinnosti dnem 1. srpna 1996.

V Ostrově dne 15. července 1996

zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými

toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 2

zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 85

zákon č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,

§ 46 odst. 2 a 3.

Navrhovatel uvedl, že vyhláška vydaná v samostatné působnosti

obce odporuje jak Ústavě České republiky, tak Listině základních

práv a svobod, a proto okresní úřad pozastavil její výkon.

Poněvadž město nezjednalo nápravu, obrací se s návrhem na zrušení

vyhlášky k Ústavnímu soudu. Vyslovil nesouhlas s odkazem na § 17

zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní

zřízení), ve znění zákona č. 279/1995 Sb., týkající se působnosti

obce na úseku místních záležitostí veřejného pořádku a uvedl, že

podle důvodové zprávy tato novela byla vydána proto, aby umožnila

obcím činit účinná opatření podle místních podmínek proti

negativním důsledkům provozování prostituce, a proto nelze pod

toto ustanovení zahrnovat pravomoc obcí k vydávání obecně

závazných vyhlášek pro regulaci všech činností, které by mohly

narušit veřejný pořádek a zvláště ne těch, jež jsou upraveny

samostatnými právními předpisy. Namítl, že § 2 vyhlášky zakazuje

konzumaci alkoholu na veřejně přístupných místech, ačkoliv zákon

České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem

a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, sám v tomto

směru obsahuje omezující opatření a nezmocňuje k právní úpravě

této problematiky obec. Mimo to definice a lokální vymezení

veřejně přístupných míst ve městě jsou nedostatečné a neurčité.

Ohradil se proti tvrzení obsaženému v § 3 vyhlášky a sdělil, že

kolaudační rozhodnutí o autobusových čekárnách tak restriktivně

užívání těchto objektů neomezují. Vyslovil názor, že když

narušováním veřejného pořádku konzumací alkoholických nápojů na

veřejně přístupných místech se speciálně zákon České národní rady

č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,

nezabývá, lze toto nepřístojné chování postihovat podle § 47 a 49

tohoto zákona.

Starosta města Ostrova ve svém vyjádření doporučil zamítnutí

návrhu. Uvedl, že pravomoc obce je dána § 17 případně § 14 odst.

1 písm. o) zákona o obcích. Podle těchto předpisů obce mohou

vydávat k zabezpečení veřejného pořádku obecně závazné vyhlášky

a požívání alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech,

o jehož zákaz ve vyhlášce jde, lze považovat za činnost, jež by

mohla narušit veřejný pořádek ve městě.

Z usnesení ze zasedání Městského zastupitelstva v Ostrově

konaných 11. července 1996 a 18. září 1997, usnesení ze schůze

Městské rady v Ostrově konané 9. září 1997, korespondence mezi

přednostou Okresního úřadu v Karlových Varech a městem Ostrovem,

rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech z 8. října 1997

č.j. PŘ /317/1997, sdělení starosty města Ostrova z 10. května

1999 a vyhlášky samotné bylo zjištěno, že obecně závazná vyhláška

města Ostrova č. 6/1996 byla přijata dne 11. července 1996 všemi

hlasy 18 přítomných členů 21členného Městského zastupitelstva

v Ostrově. Vyhláška podepsaná starostou města a jeho zástupcem

byla vyhlášena dne 15. července 1996 vyvěšením na úřední desce

obecního úřadu a účinnosti podle usnesení zastupitelstva nabyla

1. srpna 1996, tedy 18.dne po vyhlášení. Město Ostrov nevyslyšelo

námitky přednosty okresního úřadu, nevyhovělo jeho žádosti

o zjednání nápravy a na vyhlášce v celém rozsahu a v původním

znění setrvalo. Okresní úřad proto výkon vyhlášky pozastavil podle

§ 62 odst. 1 zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a po

marném uplynutí lhůty, již městu Ostrovu poskytl ke zjednání

nápravy, přednosta Okresního úřadu v Karlových Varech podal návrh

na zrušení vyhlášky Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. b)

Ústavy a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku města Ostrova

přezkoumal a ve shodě s přednostou Okresního úřadu v Karlových

Varech dospěl k závěru, že její ustanovení jsou v rozporu

s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a zákony.

I když působnost § 17 o omezujících opatřeních k zabezpečení

místních záležitostí veřejného pořádku inkorporovaného do zákona

o obcích novelou č. 279/1995 Sb. účinnou od 1. prosince 1995 nelze

omezit jen na opatření proti negativním důsledkům provozování

prostituce podle důvodové zprávy k zákonu a jakkoli není pochyb

o tom, že nemírné pití alkoholu na očích veřejnosti je společensky

škodlivým jevem, který bývá příčinou narušování veřejného pořádku

a poškozuje dobré mravy v obci, je špatným příkladem a kazí děti

a mládež, nelze obecně závaznými vyhláškami vydanými na základě

tohoto zmocňovacího ustanovení regulovat činnosti, které jsou

upraveny speciálním právním předpisem. V projednávaném případě jde

o zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými

toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.

K využívání autobusových zastávek nutno podotknout, že lze

stěží lidem bránit, aby se zde pokojně zdržovali i mimo vymezenou

dobu. Navíc takto přísně stanovený účel užívání autobusových

zastávek není ve stavebních povoleních a kolaudačních rozhodnutích

obsažen. Lze ještě podotknout, že § 85 stavebního zákona má jiný

smysl, než který mu přičítá vyhláška.

V tomto řízení jde v zásadě o posouzení otázky, má-li obec

právo obecně závaznou vyhláškou zakázat na veřejně přístupných

místech svého území konzumaci alkoholu. Je třeba uvést, že podle

čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy státní moc slouží všem občanům a lze ji

uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví

zákon. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo

nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Rovněž Listina

základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2 uvádí, že státní moc lze

uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to

způsobem, který zákon stanoví. Čl.4 odst. 1 pak stanoví, že

povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho

mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 z 11.7.1996

o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku je v rozporu

s ustanoveními jak Ústavy a Listiny základních práv a svobod, tak

zákonů, a proto ji Ústavní soud zrušil podle § 70 odst. 1 zákona

č. 182/1993 Sb.

Projednávaná právní problematika i všechny skutkové okolnosti

případu byly dostatečně zřejmy z listinných podkladů a protože se

od ústního jednání nedalo očekávat další objasnění věci, Ústavní

soud od něj se souhlasem obou účastníků upustil podle § 44 odst.

2 zákona č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. června 1999