III.ÚS 351/97 · Ústavní soud České republiky

Rozhodnutí soudu o uložení povinnosti podle již neplatného právního předpisu

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. L. M.,

t a k t o :

Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt

551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, se

z r u š u j e .

Ve zbývající části se návrh o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka podala dne 19. 9. 1997 ústavní stížnost, která

byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 9. 1997. V ústavní stížnosti

se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech,

sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. března 1997, neboť jím měla být

porušena její základní práva obsažená v čl. 4 odst. 1 Protokolu č.

7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15

odst. 3, čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod. Dále

brojí proti usnesení, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. září 1997,

s tvrzením, že tímto rozhodnutím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových

Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, byl totiž zamítnut

návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věcech Vojenského

obvodového soudu v Karlových Varech, sp.zn. 2 T 213/57 a sp.zn.

2 T 224/57.

Rozsudky vydanými ve výše zmíněných věcech byl Z. K., zemřelý

manžel navrhovatelky, odsouzen v roce 1957 pro trestný čin

nenastoupení služby v branné moci podle ust. § 265 odst. 1 zákona

č. 86/1950 Sb., v tehdy platném znění, k nepodmíněným trestům

odnětí svobody. Dne 4. 7. 1994 podala navrhovatelka - vdova po

odsouzeném - návrh na obnovu řízení. Okresní soud v Karlových

Varech svým usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997,

návrh zamítl a usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997,

tentýž soud stanovil navrhovatelce povinnost uhradit do 15 dnů

náklady řízení, stanovené paušálem ve výši 3 000,- Kč.

Na tomto

místě nutno připomenout, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže

stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon

k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje

návrh na povolení obnovy řízení. Podle § 141 a násl. zákona č.

141/1961 Sb., trestního řádu, je proti rozhodnutí, kterým byl

návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek (§ 286 odst. 3 trestního řádu) a jedná se tak

nepochybně právě o onen procesní prostředek, který zákon

stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení

Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne

20. 3. 1997, vyplývá, že tuto možnost navrhovatelka nevyužila,

ačkoliv o ní byla v citovaném usnesení o zamítnutí návrhu na

povolení obnovy řízení, řádně poučena. Její tvrzení, že nevěděla,

jak stížnost podat, je v daných souvislostech irelevantní. Takto

navrhovatelka nevyužila všechny procesní prostředky, které jí

k ochraně jejího práva zákon poskytuje. Jsa si toho vědoma, žádá,

aby skutečnost, že nevyužila možnost k podání stížnosti proti

usnesení okresního soudu, byla posouzena podle ust. § 75 odst. 2

písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť se

podle jejího mínění jedná o případ, kdy obecný soud prokazatelně

nerespektuje právní názor Ústavního soudu, vyslovený ve věci

sp.zn.

IV. ÚS 82/97

. Z uvedeného tvrzení navrhovatelky (a ovšem

ani obecně) v daném případě nelze nijakým způsobem dovodit, že se

jedná právě o ten případ, kdy její stížnost svým významem

podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ostatně ani sama

navrhovatelka pro toto své tvrzení neuvádí žádný přesvědčivý

argument. V dané věci se jedná právě a jen o vlastní zájmy

navrhovatelky. S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu

nezbylo, než v této části ústavní stížnost (proti usnesení

Okresního soudu Karlovy Vary, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3.

1997) odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou. V této

souvislosti snad nutno i navíc dodat, že úvahám Okresního soudu

v Karlových Varech o tom, že navrhovatelka nevyužila možného

postupu podle příslušných ustanovení zákona č. 119/1990 Sb.,

o soudní rehabilitaci, nelze nic vytknout, stejně jako úvahám

o nových skutečnostech a důkazech z hlediska základních principů

obnovy řízení.

Ve druhé části ústavní stížnosti napadá

navrhovatelka rozhodnutí o nákladech řízení, vydané po právní moci

usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a uvádí, že

jím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

neboť jím byla uložena povinnost, která nemá opodstatnění v českém

právním řádu. Odvolává se přitom na to, že jsou jí náklady řízení

stanoveny podle ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu,

zatím co toto ustanovení není na její případ použitelné, neboť

nebyla v řízení uznána vinnou. Navíc částka paušálních nákladů

řízení ve výši 3 000,- Kč je stanovena podle vyhlášky č. 66/1980

Sb., která byla zrušena.

Okresní soud v Karlových Varech se k věci nevyjádřil. Ústavní

soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech

bylo vydáno na předtištěném formuláři 16 073 0 - (Tr. ř. č. 73

- usnesení o nákladech trestního řízení). Vydání rozhodnutí na

předtištěném formuláři je v zásadě možné. V posuzovaném případě

však se jedná o formulář odvolávající se ve výroku na ust. § 152

odst. 1 písmeno d) trestního řádu, tedy na ustanovení zákona,

které není na navrhovatelčin případ aplikovatelné. V odůvodnění

usnesení pak formulář stanoví náklady trestního řízení s odvoláním

na vyhlášku ministra spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., která

v době vydání usnesení již byla zrušena vyhláškou č. 312/1995 Sb.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení Okresního soudu

v Karlových Varech bylo vydáno na základě jiného zákonného

ustanovení, než podle kterého soud rozhodoval a soud na věc

aplikoval v době rozhodování již zrušený právní předpis. Na tom

nic nemění skutečnost, že výše nákladů trestního řízení byla

stanovena v souladu s platnou vyhláškou č. 312/1995 Sb. Okresní

soud v Karlových Varech tedy postupoval v rozporu s čl. 4 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, neboť uložil navrhovatelce

povinnost na základě neplatného právního předpisu. Ústavnímu soudu

proto nezbylo než usnesení Okresního soudu v Karlových Varech,

sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení,

zrušit.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. ledna 1998