Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 80/96 ECLI:CZ:US:1996:4.US.80.96 KI-generiert

Constitutional Court annuls regional court ruling for violating due process and restitution rights in land dispute.

Geschäftsnummer IV.ÚS 80/96
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court annulled the Regional Court's judgment, which had dismissed the applicant's claim without a hearing. The applicant argued that the court violated fundamental rights by failing to apply restitution laws regarding agricultural land lost under a 1959 government decree. The court ruled that the Regional Court erred by treating a complex legal boundary issue as a simple case, thereby depriving the applicant of a fair trial.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 250f o. s. ř.; § 250l odst. 2 o. s. ř.: The Constitutional Court cannot intervene in ordinary court jurisdiction merely because a case involves legal questions; a hearing is mandatory unless the case is simple and no further party statements are needed.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction Due process rights Restitution of land Government decree 1959 Agricultural property rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Article 38 paragraph 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 36 paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 90 of the Constitution of the Czech Republic
Article 6 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
§ 6 není výslovně vládní nařízení č.
Article 4 paragraph 4 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Section 250f of the Code of Civil Procedure
jde o ustanovení § 250f o.
Section 250l paragraph 2 of the Code of Civil Procedure
ř., ve spojení s ustanovením § 250l
Section 82 paragraph 3 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K restitučním důvodům podle zákona o půdě v souvislosti s vládním nařízením č. 15/1959 Sb.

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 21. června 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. M. zastoupeného JUDr. J. S.

proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.

22 Ca 395/95-18, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako

účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu

v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, 2) České republiky,

zastoupené Okresním úřadem v Šumperku,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.

22 Ca 395/95-18, se zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí

Okresního úřadu v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, ze dne

17. 3. 1995, čj. 1474/4572/95/2, o tom, že stěžovatel není

vlastníkem nemovitostí v k. ú. R., ve výroku tohoto rozhodnutí

blíže označených, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že jeho

nárok na vydání nemovitostí podléhá režimu zákona č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,

ve znění pozdějších předpisů, neboť původní vlastnice V. B. na

těchto nemovitostech zemědělsky hospodařila. Uvedeným rozhodnutím

Krajského soudu v Ostravě, v jehož odůvodnění je konstatováno, že

stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.

403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit

podle zákona č. 195/1993 Sb., a to bez ohledu na to, zda jde či

nejde o majetek zemědělský nebo zda jeho odnětí podle vládního

nařízení č. 15/1959 Sb. bylo v rozporu s tehdejšími předpisy, byly

porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody, jež jsou

zakotveny v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina") - krajský soud vydal totiž své rozhodnutí bez

jednání, aniž by byly splněny podmínky, uvedené v ustanovení §

250f o. s. ř. -, jakož i v článku 36 odst. 1 Listiny, článku 90

Ústavy ČR a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod. Tím, že krajský soud nerespektoval základní smysl

restitučních zákonů, rozhodl v rozporu i s článkem 4 odst. 4

Listiny. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje

zrušení napadených rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě ve vyjádření poukázal na článek 36

odst. 2 a odst. 4 Listiny, podle kterých podmínky a podrobnosti

přezkumu rozhodnutí veřejné správy upravuje zákon. V daném případě

jde o ustanovení § 250f o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 250l

odst. 2 o. s. ř., které je soudní praxí vykládáno tak, že se ústní

jednání nenařizuje tehdy, není-li k rozhodnutí ve věci zapotřebí

dalších stanovisek účastníků a lze-li rozhodnout na základě obsahu

správního spisu. Současně krajský soud odkázal i na judikaturu

Ústavního soudu, podle které Ústavní soud není oprávněn zasahovat

do jurisdikční činnosti obecných soudů, a nemůže proto na sebe

atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností,

postupují-li ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté

Listiny. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto Krajský soud

v Ostravě, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Vedlejší účastník Okresní úřad v Šumperku, okresní pozemkový

úřad, ve vyjádření uvedl, že na projednávanou věc zákon č.

229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedopadá, takže

napadeným rozhodnutím nemohly být porušeny stěžovatelovy ústavně

zaručená základní práva a svobody. Navrhuje proto rovněž zamítnutí

ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Česká republika - Okresní úřad Šumperk - se

k podané ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se tohoto postavení

vzdal.

Podle článku 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc

byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho

přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

V tomto směru Krajský soud v Ostravě, jak vyplývá z odůvodnění

jeho rozsudku, vycházel ze závěru, že v projednávané věci jde jen

o posouzení právní otázky, a proto rozhodoval o opravném

prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, bez jednání s poukazem na

ustanovení § 250f o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 250l odst.

2 o. s. ř. Jak však Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu

z 15. 5. 1995, sp. zn.

IV. ÚS 105/94

, nestačí k aplikaci

citovaného ustanovení pouhá skutečnost, že jde jen o posouzení

otázky právní, neboť musí být splněna především základní podmínka

v tomto ustanovení uvedená, totiž že jde o jednoduchý případ. Za

takový případ však posuzovanou věc považovat nelze, uváží-li se,

že jde o posouzení hranic věcné působnosti mezi zákonem č.

403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve

znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění

pozdějších předpisů, a to v těch případech, kdy uplatněním

vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se

některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru,

došlo ke ztrátě zemědělského majetku. Pokud tedy v projednávané

věci rozhodl Krajský soud v Ostravě bez jednání, porušil tím

stěžovatelovo ústavně zaručené právo, zakotvené v již citovaném

článku 38 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud setrvává rovněž na stanovisku, uvedeném již

v citovaném nálezu, že v případech, kdy ke ztrátě vlastnického

práva k majetku, který splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 1

odst. 1 zákona o půdě, došlo na podkladě rozhodnutí správního

orgánu, a to s odvoláním na vládní nařízení č. 15/1959 Sb., ačkoli

se tak stalo v rozporu s tímto nařízením, není vyloučeno uplatnění

restitučního nároku podle zákona o půdě, i když v jeho ustanovení

§ 6 není výslovně vládní nařízení č. 15/1959 Sb. uvedeno. Toto

stanovisko ostatně Krajský soud v Ostravě zaujal, a to dokonce

v téže věci, i ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 1994, sp. zn. 22

Ca 507/93, v napadeném rozhodnutí však dospěl ke zcela

kontradiktornímu závěru, že, jak již bylo konstatováno,

stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.

403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit

podle zákona č. 195/1993 Sb. (správně zákona č. 229/1991 Sb.),

a to bez ohledu na to, zda jde či nejde o majetek zemědělský nebo

zda jeho odnětí podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. bylo

v rozporu s tehdejšími předpisy. Tím, že Krajský soud v Ostravě

v napadeném rozhodnutí věc z výše uvedených hledisek vůbec

nezkoumal, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle

článku 36 odst. 1 Listiny, článku 90 Ústavy ČR, jakož i článku 6

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

vyhověl a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. června 1996