Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 201/96 ECLI:CZ:US:1996:4.US.201.96 KI-generiert

IV.ÚS 201/96 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 201/96
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 201/96 · Ústavní soud České republiky: soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K právní zásadě "pacta sunt servanda"

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 7. října 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti D. S. proti rozsudku Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996, čj. 18 Co 277/96-49, ve

spojení s rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2.

1996, čj. 1 C 181/95-36, za účasti Krajského soudu v Hradci

Králové, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J. K., jako účastníka

řízení, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996,

čj. 18 Co 277/96-49, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek

Okresního soudu v Semilech, jímž stěžovateli bylo uloženo

zaplatiti vedlejším účastníkům částku Kč 220 000,-- s přísl.,

poukazuje stěžovatel na to, že krajský soud jej v napadeném

rozhodnutí zavázal k zaplacení uvedené částky z titulu

bezdůvodného obohacení, ačkoli na rozdíl od Okresního soudu

v Semilech dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná.

Stěžovatel má proto za to, že napadenými rozhodnutími došlo

k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v článku 36

a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"), a navrhuje z těchto důvodů jejich zrušení.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení,

a vedlejší účastníci J. Š. a A. Š. se k podané ústavní stížnosti

nevyjádřili.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní

soud z obsahu spisu 1 C 181/95 Okresního soudu v Semilech, že

stěžovatel uzavřel s vedlejšími účastníky dne 19. 8. 1993 smlouvu

o prodeji rodinného domku č. p. 142 v T. s pozemky, o které

krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje, že

netrpí vadami, které jí vytýká okresní soud, neboť splňuje všechny

podmínky nezbytné pro uzavření smlouvy. Navzdory tomuto

konstatování však krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je

povinen vrátit vedlejším účastníkům jimi zaplacenou částku Kč 220

OOO,--, neboť k převodu vlastnického práva ze stěžovatele na

vedlejší účastníky, a to vkladem tohoto práva podle ustanovení §

2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

dosud nedošlo, což dále znamená, že pro zaplacení uvedené částky

vedlejšími účastníky stěžovateli neexistoval právní důvod.

V napadeném rozhodnutí tedy krajský soud nerozlišuje mezi

založením věcně právních účinků a obligačních účinků smlouvy

o převodu nemovitosti. Pokud jde o návrh vkladu vlastnického práva

do katastru nemovitostí, je možno jej, podle názoru Ústavního

soudu, podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času

nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich

vůle. Vzhledem k uvedenému vznikl tedy předmětnou smlouvou na

jedné straně vedlejším účastníkům obligační nárok na převedení

vlastnického práva k prodávaným nemovitostem, na straně druhé

stěžovateli rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní

ceny. Uhradili-li tedy vedlejší účastníci stěžovateli částku Kč

220 000,--, splnili tím svou závazkovou povinnost z uzavřené

smlouvy, lhostejno v jakém stadiu se nachází věcně právní aspekt

věci, neboť v projednávané věci nejde o závazky ze synallagmatické

smlouvy, pro kterou je typická vzájemná vázanost plnění. Právním

důvodem plnění je tedy v projednávané věci právě smlouva, která

byla platně uzavřena, takže právní závěr, k jakému dospěl krajský

soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu

a že mají právo na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího

v plnění ze smlouvy o převodu nemovitostí, je v extrémním rozporu

s právní zásadou pacta sunt servanda.

Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Hradci

Králové stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu

podle článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článek 95 odst. 1 Ústavy

ČR, stanovící vázanost soudce zákonem. Ústavní soud proto

z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst.

2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. října 1996