Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 87/96 ECLI:CZ:US:1996:2.US.87.96 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of witness testimony violated fundamental rights in alimony case.

Geschäftsnummer II.ÚS 87/96
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father against lower court rulings in an alimony dispute. The petitioner argued that the first-instance court failed to secure his testimony for a hearing on June 23, 1994, and the appellate court proceeded without him. However, the Court found that the petitioner had actually been heard on January 18, 1994, during preliminary proceedings, and the appeal was inadmissible because the ongoing alimony proceedings had not been fully exhausted.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§§ 1, 2, 115, 122, 123 of the Code of Civil Procedure; § 43(1)(c) and § 43(1)(f) of the Act on Constitutional Protection: A constitutional complaint is rejected as obviously unfounded if no violation of fundamental rights is established, and is inadmissible if all legal remedies have not been exhausted.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint alimony proceedings fundamental rights exhaustion of remedies witness testimony preliminary hearings unfounded appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§§ 1, 2, 115, 122, 123 of the Code of Civil Procedure
§ 43(1)(c) of the Act on Constitutional Protection
§ 43(1)(f) of the Act on Constitutional Protection
§ 75 of the Act on Constitutional Protection

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

II. ÚS 87/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele K.V., zastoupeného JUDr. P.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, sp. zn. P 1838/93, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, 10 Co 1067/94, ze dne 28. 7. 1995, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve svém návrhu směřujícím proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů uvedl, že soud prvního stupně nereagoval na jeho žádost o zajištění eskorty tak, aby mohl být osobně vyslechnut při jednání dne 23. 6. 1994 ve věci výživného

II. ÚS 87/96

pro nezletilé L., a F.V., děti matky B.V. a otce K.V., a tak rozhodl bez jeho výslechu. Rovněž krajský soud rozhodl o jeho odvolání v nepřítomnosti. Došlo proto k porušení ustanovení §§ 1, 2, 115, 122, 123 o.s.ř. a stěžovatel se z tohoto důvodu cítí být zkrácen ve svých základních právech.

Ústavní soud přezkoumal podání stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. P 1838/93, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Z obsahu soudního spisu, a to konkrétně čl. 178, Ústavní soud zjistil, že na rozdíl od tvrzení obsaženého v ústavní stížnosti byl navrhovatel dne 18. 1. 1994 ve věci výživného pro nezletilé děti vyslechnut, a to v rámci přípravy řízení dle § 39 o.s.ř.

Dále bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 10 Co 1067/94, ze dne 28. 7. 1995, bylo pravomocně rozhodnuto pouze o části uplatněného nároku na dlužné výživné, a to za období od 1. 8. 1991 do 30. 9. 1992, zatímco ve zbývající části, tj. za období od 1. 10. 1992, byla věc zrušena a vrácena k dalšímu projednání soudu prvního stupně. Jak vyplývá ze shora uvedeného, řízení o výživné za období od 1. 10. 1992 dosud běží a z odůvodnění zrušujícího rozhodnutí plyne i nutnost došetřovat výdělkové schopnosti a možnosti otce, tj. stěžovatele, což obnáší i jeho výslech.

S ohledem na již uvedené a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, nezbylo Ústavnímu soudu, který je toliko orgánem ochrany ústavnosti, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., a částečně též jako nepřípustnou, a to dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zák. č.

II. ÚS 87/96

182/1993 Sb., pokud směřovala i proti té části rozhodnutí krajského soudu, z níž plyne, že řízení o výživné od 1. 10. 1992 dosud běží, neboť dle § 75 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 5. 11. 1996 soudkyně Ústavního soudu