IV.ÚS 251/95 · Ústavní soud České republiky

K místní příslušnosti soudu podle o.s.ř. z hlediska čl. 38 odst. 1 Listiny

Ústavní soud ČR

rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr.

J. D. proti usnesením Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 4

C 158/95, ze dne 12.7.1995, a Krajského soudu v Hradci Králové,

sp. zn. 18 Co 634/95, ze dne 14.9.1995, za účasti Krajského soudu

v Hradci Králové, jako účastníka řízení,

takto :

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 Co 634/95,

ze dne 14.9.1995, a usnesení Okresního soudu v Náchodě, sp. zn.

4 C 158/95, ze dne 12.7.1995, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení

shora označených soudních rozhodnutí, v podstatě s odůvodněním, že

jimi byla porušena jeho práva, vyplývající z čl. 38 odst. l a 2

Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny).

Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 16

C 297/95, jehož obsahem jsou ústavní stížností napadená usnesení,

bylo zjištěno, že stěžovatel dne 24.3.1995 podal žalobu o náhradu

škody v částce 2.624,50 Kč s příslušenstvím proti JUDr. I. D.,

jeho bývalé manželce, a to u Okresního soudu v Trutnově, jako

soudu místně příslušného, když z údajů v žalobě uvedených plyne,

že žalovaná v době podání žaloby bydlela v Trutnově, kde také

pracovala na okresním soudu. Vzhledem k tomu, že všichni soudci

Okresního soudu v Trutnově, u kterého oba účastníci řízení v té

době působili jako soudci z povolání, se cítili podjati, byli ve

smyslu § 14 odst. l o.s.ř. všichni vyloučeni z projednání

a rozhodování označené věci, a proto Krajský soud v Hradci

Králové, kterému byl spis předložen k rozhodnutí podle § 16 odst.

l o.s.ř., rozhodl tak, že s odkazem na ustanovení § 12 odst.

l a 3 o.s.ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Náchodě. Tento soud

však svým usnesením ze dne 12.7.1995, sp. zn. 4 C 158/95, vyslovil

ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci jeho

usnesení bude věc postoupena soudu místně příslušnému, za který

považoval Okresní soud v Českých Budějovicích.

Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě podal stěžovatel

odvolání, v němž upozornil mimo jiné i na nesprávné údaje, uvedené

v usnesení soudu I. stupně, a to, že předmětná žaloba byla podána

nikoliv u Okresního soudu v Náchodě, ale u Okresního soudu

v Trutnově, jehož všichni soudci byli pro poměr k účastníkům

řízení z projednání a rozhodnutí ve věci vyloučeni.

O tomto odvolání stěžovatele pak rozhodoval Krajský soud v Hradci

Králové usnesením ze dne 14.9.1995, sp. zn. 18 Co 634/95, jímž

usnesení soudu I. stupně potvrdil, s odvoláním na ustanovení § 84

a 85 občanského soudního řádu.

Proti těmto usnesením soudů obou stupňů směřuje ústavní stížnost

stěžovatele, který, kromě namítaného rozporu napadených usnesení

s čl. 38 odst. l Listiny, v důvodech dále uvádí, že by sám Ústavní

soud v této věci nezatěžoval, kdyby odnětí zákonnému soudci mu

nepřivodilo nemalé potíže. U Okresního soudu v Českých

Budějovicích se totiž marně, jak tvrdí, domáhá svých práv

v ostatních věcech, napadlých již po odstěhování bývalé manželky

z obvodu Okresního soudu v Trutnově a po jejím nástupu k Okresnímu

soudu v Českém Krumlově, zatímco tato úspěšně maří realizaci

pravomocného rozhodnutí soudu ohledně úpravy styku s jejich

nezletilou dcerou a soud v Českých Budějovicích je nečinný.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k obsahu ústavní

stížnosti uvedl, že tuto považuje za důvodnou.

JUDr. I. D. se svého postavení vedlejšího účastníka tohoto řízení

ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. vzdala.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu

v Českých Budějovicích, sp. zn. 16 C 297/95, dospěl k závěru, že

ústavní stížnost je důvodná.

Článek 38 odst. l Listiny stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému

zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Zákonem stanovícím příslušnost soudů v občanskoprávním řízení je

občanský soudní řád, podle jehož ustanovení § 11 odst. l se řízení

koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení

věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné

okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Také místní

příslušnost soudu se tedy určuje podle okolností, které tu jsou

v době zahájení řízení a trvá až do jeho skončení. Uvedené

ustanovení tak vyjadřuje zásadu perpetuatio fori - trvání soudní

příslušnosti jednou určené až do skončení řízení bez ohledu na

pozdější změny okolností, které jsou jinak pro určení příslušnosti

rozhodné. Jednu z výjimek z této zásady pak upravuje ustanovení

§ 12 o.s.ř., podle něhož je možno z důvodů tam uvedených přikázat

věc k projednání jinému než soudu příslušnému.

V daném případě pak, jak plyne z údajů obsažených v žalobě

stěžovatele ze dne 23. 3. 1995, adresované Okresnímu soudu

v Trutnově, přicházela v úvahu místní příslušnost uvedeného soudu,

ve smyslu ustanovení § 85 odst. l o.s.ř., když žalovaná měla

bydliště v obvodu uvedeného soudu, avšak i kdyby otázka jejího

bydliště v době podání žaloby byla sporná, byla dána místní

příslušnost tohoto soudu, když žalovaná měla nepochybně v obvodu

tohoto soudu své stálé pracoviště a žalobce tím, že žalobu

adresoval Okresnímu soudu v Trutnově, dal najevo, že příslušnost

tohoto soudu volil podle § 87 písm. a) o.s.ř. S ohledem na

následné vyloučení všech soudců uvedeného soudu pro jejich poměr

k účastníkům řízení byla věc delegována z důvodu nutnosti (§ 12

odst. l o.s.ř.) Okresnímu soudu v Náchodě. Usnesením o přikázání

věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Náchodě byla tak

zákonným způsobem změněna místní příslušnost soudu a tento soud,

jemuž věc byla nikoliv postoupena, ale přikázána, již nemohl

žádným způsobem svoji takto založenou příslušnost zkoumat, neboť

mu to žádné procesní ustanovení neumožňuje. Pokud tak učinil

a postoupil věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, a jeho

usnesení o tom pak potvrdil i odvolací soud, nezbývá, než

přisvědčit stěžovateli v tom, že tento postup soudů obou stupňů je

v rozporu s čl. 38 odst. l Listiny. Z uvedených důvodů bylo proto

ústavní stížnosti stěžovatele vyhověno a napadená rozhodnutí pro

rozpor s citovaným článkem Listiny zrušena (§ 82 odst. 1, odst.

2 písm. a, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Stěžovatelem

namítané porušení čl. 38 odst. 2 Listiny v dané věci shledáno

nebylo.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 15. února 1996