I.ÚS 231/95 · Ústavní soud České republiky

Právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu

Ústavní soud České republiky

rozhodl ve věci stěžovatele

L. Š. ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu

v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995

č. j. 26 Ca 57/95-43 se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského

soudu v Praze ze dne 14. 8. 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, kterým

bylo zastaveno řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí ředitele

Správy Středočeského kraje Policie České republiky ze dne 20. 1.

1995, č. j. 5/95 ve věci stěžovatelova kázeňského potrestání.

Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na ustanovení

§ 103 o.s.ř., podle něhož kdykoliv v řízení soud přihlíží k tomu,

zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Za úkony

prováděné na návrh soudu se vybírají soudní poplatky. V řízení

o návrzích na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů se platí

poplatek na účet soudu, který tento úkon provádí. Poplatková

povinnost vzniká podáním návrhu na provedení poplatného úkonu,

jestliže je poplatníkem navrhovatel. Nebyl-li poplatek, který je

splatný podáním návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud řízení

zastaví, pokud již nezačal jednat ve věci samé (§ 9 odst. 2 zákona

č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění).

V projednávaném případě byl navrhovatel před zahájením řízení

vyzván k zaplacení soudního poplatku do týdne výzvou, která mu

byla doručena do vlastních rukou dne 13. 7. 1995. Navrhovatel

soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto krajský soud

řízení zastavil.

Toto usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž

uvedl, že dne 1. 3. 1995 podal Krajskému soudu v Praze návrh na

přezkoumání rozhodnutí ředitele Správy Středočeského kraje Policie

České republiky ze dne 20. 1. 1995, č. 5/95, jímž bylo rozhodnuto

o odvolání stěžovatele v řízení o jeho kázeňském potrestání. Toto

podání na výzvu krajského soudu stěžovatel doplnil dopisem ze dne

13. 7. 1995, jejž doporučeně odeslal dne 17. 7. 1995 na adresu

Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a připojil kolky

v hodnotě 1000,- Kč k úhradě soudního poplatku v přezkumném

řízení. Přestože tedy stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní

poplatek zaplatil, Krajský soud v Praze napadeným usnesením řízení

zastavil z důvodu, že nebyl zaplacen soudní poplatek. Tímto

postupem soudu byl stěžovatel zbaven práva na soudní ochranu,

kterou mu zaručuje ustanovení článku 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny

základních práv a svobod. Proto navrhl, aby bylo stížnosti

vyhověno, a aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Soudce zpravodaj nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po

stránce formální (§ 72 odst. 2, 3, § 43 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Zjistil, že napadené usnesení

krajského soudu nabylo právní moci dne 24. 8. 1995 a ústavní

stížnost došla Ústavnímu soudu dne 17. 10. 1995, takže lhůta

k jejímu podání podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993

Sb. byla zachována. Ani jiné formální závady, které by byly

důvodem odmítnutí ústavní stížnosti, zjištěny nebyly.

Krajský soud v Praze jako účastník řízení se k ústavní

stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatel převzal výzvu k zaplacení

soudního poplatku 1000,- Kč na vzoru 4a o.s.ř. Jako datum převzetí

uvedl 13. 6. 1995, což nemůže odpovídat skutečnosti, jestliže

výzva byla vypravena z krajského soudu dne 7. 7. 1995. Soud měl

zato, že došlo pouze k zanedbatelnému pochybení a vzhledem

k dalším důkazům měl za prokázáno, že k doručení výzvy došlo dne

13. 7. 1995. Ve výzvě byla stanovena lhůta 1 týdne od doručení

výzvy k zaplacení. Výzva obsahovala poučení o povinnosti soudu

zastavit řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř., nezdaří-li

se odstranit nedostatek podmínky řízení, kterým je nezaplacení

soudního poplatku. Přípisem ze dne 13. 7. 1995, došlým Krajskému

soudu v Praze dne 18. 7. 1995, reagoval navrhovatel (stěžovatel)

na výzvu soudu, uvedl v něm v záhlaví poznámku o soudním poplatku

a v závěru pak větu: "Soudní poplatek ve výši 1000,- Kč

v kolkových známkách přikládám v originále". Příloh k odpovědi

bylo podle údaje navrhovatele "5 listů/27". Podatelna Krajského

soudu v Praze předložila soudci s podáním ze dne 18. 7. 1995

skutečně 27 písemností založených v soudním spise pod č. l.

14-40.Mezi těmito písemnostmi však nebyl tiskopis vzoru č. 4a

o.s.ř. s vylepenými kolky. Protože neexistoval žádný důkaz

zpochybňující závěr podatelny Krajského soudu v Praze, že

s podáním navrhovatele ze dne 18. 7. 1995 nebyl doručen žádný 28.

list přílohy, vydal soud usnesení o zastavení řízení.

Účastníci i vedlejší účastník souhlasili s upuštěním od

ústního jednání. Poněvadž od tohoto jednání nelze očekávat další

objasnění věci, Ústavní soud od ústního jednání upustil

(ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).

Ústavní stížnost je důvodná.

Podle ustanovení § 115 odst. 2 Instrukce ministerstva

spravedlnosti ze dne 30. srpna 1993, č.j. 1068/93-OOD, kterou se

vydává Vnitřní a Kancelářský řád pro okresní a krajské soudy,

pracovník podatelny opatří došlá podání a vrácené nedoručené

zásilky podacím razítkem soudu. Podle § 115 odst. 1 této

Instrukce, podací razítko obsahuje označení soudu, datum, kdy

podání došlo a údaje o počtu stejnopisů, rubrik a příloh. Je-li

příloh více než 10 listů, vyznačí se přílohy zkratkou "Sv" (tj.

svazek). Na podání se též vyznačí jiné předměty, které došly,

a odevzdají se s podáním příslušnému oddělení. V ustanovení § 117

odst. 1 citované Instrukce se dále stanoví, že písemná podání,

která obsahují peněžní hodnoty (hotovosti, kolkové známky apod.),

opatří pracovník podatelny vedle podacího razítka údajem o druhu

a výši hodnoty a svým podpisem.

Ze spisu Krajského soudu v Praze plyne, že stěžovatel

v návrhu ze dne 13. 7. 1995 (adresovaném krajskému soudu) uvedl

v záhlaví: "5 listů/27, soudní poplatek" a v závěru návrhu

připojil větu: "Soudní poplatek ve výši 1000 Kč v kolkových

známkách přikládám v originále". Jestliže v takovém případě

tiskopis vzoru č. 4a o.s.ř. s vylepenými kolkovými známkami

skutečně nebyl přiložen, bylo věcí soudní podatelny tuto

skutečnost u podacího razítka vyznačit. Tato povinnost plyne

z povahy věci a lze ji spolehlivě dovodit i z citovaných

ustanovení Vnitřního a Kancelářského řádu. To však krajský soud

neučinil.

Ústavní soud doplnil řízení a z fotokopie podacího lístku ze

dne 17. 7. 1995 vzal za prokázáno, že odesílatel (označený jménem

Š. L.) podal uvedeného dne na poště v Rokycanech zásilku o váze

0,189 kg pod číslem R 005981127 R. Zásilka byla adresována

Krajskému soudu, nám. Kinských 5, Praha 5 - Smíchov. Z fotokopie

výzvy Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 1995 na vzoru č. 4a

o.s.ř. bylo dále zjištěno, že na zadní straně této výzvy je otisk

dvou nalepených kolkových známek v hodnotě po 500,- Kč

s předtištěným textem: Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových

známkách určený soudní poplatek. U předtisku slov "podpis

poplatníka" jsou připojena rukou psaná slova: Š. L..

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 26 Ca 57/95 bylo

konečně zjištěno, že stěžovatel dne 25. 8. 1995 podal u tohoto

soudu proti napadenému usnesení ze dne 14. 8. 1995 stížnost, v níž

v rubrice "Přílohy" uvedl:

- "soudní poplatek v kolkových známkách v hodnotě 1000 Kč v kopii"

a

- "kopie podacího lístku ze dne 17. července 1995".

Prohlásil, že svoji povinnost beze zbytku splnil a požadoval, aby

rozhodnutí ze dne 14. 8. 1995 bylo cestou autoremedury zrušeno.

Stížnost projednala místopředsedkyně Krajského soudu v Praze se

stěžovatelem dne 4. 10. 1995 a poučila jej, že stížností se nelze

domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé

rozhodovací činnosti. Dále byl stěžovatel poučen o možnosti podat

do 60 dnů od právní moci usnesení o zastavení řízení ústavní

stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu.

Na základě těchto skutkových zjištění dospěl Ústavní soud

k závěru, že Krajský soud v Praze řádně neprověřil, zda

navrhovatel ve stanovené lhůtě uhradil stanovený soudní poplatek

v kolkových známkách a napadeným usnesením řízení zastavil, takže

stěžovateli znemožnil realizaci jeho základního práva na řádný

soudní proces. Tím došlo k porušení ustanovení článku 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému, že se

může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého

a nestranného soudu. Současně došlo k porušení článku 36 odst. 2

Listiny, jenž stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech

zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na

soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li

zákon jinak.

Ústavní soud konečně dovodil, že kromě ustanovení článku 36

odst. 1, 2 Listiny, jichž se stěžovatel dovolával, bylo se

zřetelem na článek 10 Ústavy porušeno i ustanovení článku 6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto

ustanovení uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost

byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána

nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem, který

rozhodne o jeho občanskoprávních nárocích nebo závazcích nebo

o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Toto

ustanovení plně dopadá i na souzenou věc.

Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení

Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-

43, zrušil (§ 82 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.).

P o u č e n í : Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. prosince 1995