Constitutional Court annuls regional court ruling for violating right to court protection regarding property confiscation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court annulled the regional court's decision rejecting the plaintiff's claim for return of confiscated property. The plaintiff argued that the lower courts failed to resolve critical discrepancies in land registry records regarding ownership prior to confiscation. The Court ruled that general courts must examine administrative decisions on confiscation conditions to ensure the right to court protection under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.
Legislator-Regeste
KI-generiertArt. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: The Constitutional Court may annul a general court decision if it fails to examine relevant administrative acts determining the conditions for property confiscation, thereby violating the right to court protection.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Oprávnění soudů zkoumat, došlo-li ke konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 legálním způsobem
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 22. června 1995
v senátě ve věci ústavní stížnosti R.D. proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10. 1993, čj.
29 Co 647/93-30 t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec
ze dne 26. října 1993, čj. 29 Co 647/93-30, se z r u š u j e.
O d ů v o d n ě n í
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec,
potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 2.
1993, čj. 14 C 432/92-15, jímž byla zamítnuta žaloba s návrhem,
aby první vedlejší účastník byl uznán povinným vydat stěžovateli
a sepsat s ním dohodu o vydání domu č. p. 285 se stavební parcelou
č. 1768/1, jakož i kolnu, zapsané na LV č. 2433 k. ú. L. a druhý
vedlejší účastník stavební parcelu č. 1768/2, zapsanou na LV č.
16 k. ú. L., stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec bylo porušeno několik
základních práv a svobod zaručených v Listině základních práv
a svobod, a to rovněž právo zakotvené v článku 11 Listiny, podle
kterého každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech
vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a zaručuje se dědění.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec navrhl
zamítnutí ústavní stížnosti a k důvodům svého rozsudku dodal, že
ke konfiskaci požadovaného majetku došlo v každém případě mimo
tzv. rozhodné období, uvedené v ustanovení § 1 zákona č. 87/1991
Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tedy období od 25. 2. 1948 do
1. 1. 1990, a to vyhlášením dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve Sbírce zákonů
a nařízení, tedy dnem 30. 10. 1945.
Vedlejší účastník v. d. E. v L. se v podstatě ztotožnil
s důvody uváděnými v napadeném rozsudku.
Také vedlejší účastník město L. navrhl zamítnutí ústavní
stížnosti, neboť k přechodu vlastnictví k nemovitostem na stát
došlo před 25. 2. 1948, a není tedy založen právní nárok na jejich
vrácení podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích.
Ústavní soud, jak již vyslovil v celé řadě dřívějších nálezů,
není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich
soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného
dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy
ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny
základních práv a svobod.
Takové ústavně zaručené základní právo je zakotveno rovněž
v článku 36 odst. 1 Listiny, zakládajícím každému právo domáhat se
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
V projednávané věci však obecné soudy podle citovaného článku
nepostupovaly, neboť nevyvodily žádný závěr z toho, že mezi výpisy
z pozemkové knihy pro katastrální území Liberec ze dne 27. 11.
1992 a 11. 2. 1993, vztahujícími se ke knihovní vložce č. 755,
existují evidentní a podstatné rozpory, v jejichž důsledku není
vůbec jasno, kdo předmětné nemovitosti před jejich konfiskací
vlastnil. Tyto rozpory měly obecné soudy odstranit tím spíše, že
ke konfiskaci majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo sice
ex lege, nicméně při splnění všech, tímto dekretem stanovených,
podmínek, mezi které náleželo i pravomocné rozhodnutí správního
orgánu o tom, že jsou splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto
dekretu (§ 1 odst. 4). Vzhledem k uvedeným skutečnostem měly se
proto tím spíše obecné soudy seznámit s obsahem konfiskačního
rozhodnutí, aby si tím získaly podklad pro závěr, komu a kdy byl
majetek, o který v projednávané věci jde, konfiskován, neboť
teprve potom mohly adekvátně reagovat i při posuzování
stěžovatelem uplatňovaného nároku a jeho případné skutečné povahy.
V této souvislosti třeba poukázat na to, že i v praxi obecných
soudů se nyní prosazují tendence ve směru oprávnění soudu
posuzovat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve
smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. v případech
konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb., jestliže správní
orgán rozhodoval až po 25. 2. 1948 o tom, jsou-li splněny podmínky
pro konfiskaci podle tohoto dekretu (R č. 16/1994 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
30. 12. 1994, sp. zn. 4 Cdo 174/94).
Porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1
Listiny je v této věci natolik evidentní, že nebylo třeba se
zabývat dalšími, v řízení o ústavní stížnosti irelevantními,
stěžovatelovými výtkami, které směřují spíše proti dekretu č.
108/1945 Sb. jako takovému.
Protože tedy rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno
ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu citovaného
článku 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti podané
podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy vyhověl a rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10.
1993, čj. 29 Co 647/93-30, zrušil (§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 22. června 1995