Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 56/94 ECLI:CZ:US:1995:4.US.56.94 KI-generiert

Constitutional Court annuls regional court ruling for violating right to court protection regarding property confiscation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 56/94
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court annulled the regional court's decision rejecting the plaintiff's claim for return of confiscated property. The plaintiff argued that the lower courts failed to resolve critical discrepancies in land registry records regarding ownership prior to confiscation. The Court ruled that general courts must examine administrative decisions on confiscation conditions to ensure the right to court protection under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: The Constitutional Court may annul a general court decision if it fails to examine relevant administrative acts determining the conditions for property confiscation, thereby violating the right to court protection.

Schlagwörter

KI-generiert
right to court protection property confiscation decree land registry discrepancies administrative decision review Charter of Fundamental Rights Constitutional Court jurisdiction ownership verification

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb.
§ 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.
smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. v případech
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
R č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 1994, sp. zn. 4 Cdo 174/94

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Oprávnění soudů zkoumat, došlo-li ke konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 legálním způsobem

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 22. června 1995

v senátě ve věci ústavní stížnosti R.D. proti rozsudku Krajského

soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10. 1993, čj.

29 Co 647/93-30 t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec

ze dne 26. října 1993, čj. 29 Co 647/93-30, se z r u š u j e.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec,

potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 2.

1993, čj. 14 C 432/92-15, jímž byla zamítnuta žaloba s návrhem,

aby první vedlejší účastník byl uznán povinným vydat stěžovateli

a sepsat s ním dohodu o vydání domu č. p. 285 se stavební parcelou

č. 1768/1, jakož i kolnu, zapsané na LV č. 2433 k. ú. L. a druhý

vedlejší účastník stavební parcelu č. 1768/2, zapsanou na LV č.

16 k. ú. L., stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem Krajského

soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec bylo porušeno několik

základních práv a svobod zaručených v Listině základních práv

a svobod, a to rovněž právo zakotvené v článku 11 Listiny, podle

kterého každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech

vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a zaručuje se dědění.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec navrhl

zamítnutí ústavní stížnosti a k důvodům svého rozsudku dodal, že

ke konfiskaci požadovaného majetku došlo v každém případě mimo

tzv. rozhodné období, uvedené v ustanovení § 1 zákona č. 87/1991

Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tedy období od 25. 2. 1948 do

1. 1. 1990, a to vyhlášením dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci

nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve Sbírce zákonů

a nařízení, tedy dnem 30. 10. 1945.

Vedlejší účastník v. d. E. v L. se v podstatě ztotožnil

s důvody uváděnými v napadeném rozsudku.

Také vedlejší účastník město L. navrhl zamítnutí ústavní

stížnosti, neboť k přechodu vlastnictví k nemovitostem na stát

došlo před 25. 2. 1948, a není tedy založen právní nárok na jejich

vrácení podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních

rehabilitacích.

Ústavní soud, jak již vyslovil v celé řadě dřívějších nálezů,

není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich

soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

základních práv a svobod.

Takové ústavně zaručené základní právo je zakotveno rovněž

v článku 36 odst. 1 Listiny, zakládajícím každému právo domáhat se

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

V projednávané věci však obecné soudy podle citovaného článku

nepostupovaly, neboť nevyvodily žádný závěr z toho, že mezi výpisy

z pozemkové knihy pro katastrální území Liberec ze dne 27. 11.

1992 a 11. 2. 1993, vztahujícími se ke knihovní vložce č. 755,

existují evidentní a podstatné rozpory, v jejichž důsledku není

vůbec jasno, kdo předmětné nemovitosti před jejich konfiskací

vlastnil. Tyto rozpory měly obecné soudy odstranit tím spíše, že

ke konfiskaci majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo sice

ex lege, nicméně při splnění všech, tímto dekretem stanovených,

podmínek, mezi které náleželo i pravomocné rozhodnutí správního

orgánu o tom, že jsou splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto

dekretu (§ 1 odst. 4). Vzhledem k uvedeným skutečnostem měly se

proto tím spíše obecné soudy seznámit s obsahem konfiskačního

rozhodnutí, aby si tím získaly podklad pro závěr, komu a kdy byl

majetek, o který v projednávané věci jde, konfiskován, neboť

teprve potom mohly adekvátně reagovat i při posuzování

stěžovatelem uplatňovaného nároku a jeho případné skutečné povahy.

V této souvislosti třeba poukázat na to, že i v praxi obecných

soudů se nyní prosazují tendence ve směru oprávnění soudu

posuzovat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve

smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. v případech

konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb., jestliže správní

orgán rozhodoval až po 25. 2. 1948 o tom, jsou-li splněny podmínky

pro konfiskaci podle tohoto dekretu (R č. 16/1994 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne

30. 12. 1994, sp. zn. 4 Cdo 174/94).

Porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1

Listiny je v této věci natolik evidentní, že nebylo třeba se

zabývat dalšími, v řízení o ústavní stížnosti irelevantními,

stěžovatelovými výtkami, které směřují spíše proti dekretu č.

108/1945 Sb. jako takovému.

Protože tedy rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno

ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu citovaného

článku 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti podané

podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy vyhověl a rozsudek

Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10.

1993, čj. 29 Co 647/93-30, zrušil (§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. června 1995