Constitutional court dismisses restitution claim for property confiscated by law during the Nazi era.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed a constitutional complaint challenging a lower court's rejection of a property restitution claim. The applicant argued that his mother's property was confiscated by law in 1945 without a specific decree, yet the courts applied the 1991 Rehabilitation Act which only covers administrative acts. The court ruled that the 1991 Act explicitly excludes cases where property was acquired during the period of personal unfreedom by unreliable state persons, thereby barring the claim.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 1 odst. 5 z. č. 87/1991 Sb.; § 1 odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb.: The Rehabilitation Act does not apply to property acquired during the period of personal unfreedom by persons deemed unreliable by the state, even if the acquisition occurred via law rather than administrative act.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
K vydání majetku konfiskovaného dle dekreta republiky č.108/1945 Sb.
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 23. 2. 1994 v senátě
ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Mostě
ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C 2924/91 ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 1993 sp. zn. 10 Co
329/93, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka
řízení a Městského podniku bytového bytového hospodářství jako
vedlejšího účastníka řízení
t a k t o :
N á v r h s e z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ust.
§ 72 odst. 1, písm. a) z. č. 182/93 Sb. podal E. O. proti
rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem jako účastníku řízení.
Stěžovatel se návrhem k OS v Mostě, ve smyslu z. č. 87/1991 Sb., o
mimosoudních rehabilitacích, domáhal proti odpůrci, Městskému
podniku bytového hospodářství v Litvínově, vydání těchto
nemovitostí: 1/2 domu, čp. 575 a parcelu č. 331, zapsané na LV č.
1 pro k. ú. H. L., obec L.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C
2924/91 žalobu na vydání nemovitostí zamítl. Odvolací soud v Ústí
nad Labem rozsudek napadený odvoláním stěžovatele prozkoumal
a v plném rozsahu jej potvrdil svým rozhodnutím ze dne 8. 9. 1993
sp. zn. 10 Co 329/93.
Stěžovatel podal v zákonné 60-ti denní lhůtě dne 4. 11. 1993
k Ústavnímu soudu ČR stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zák.č.
182/93 Sb. a poukazuje na porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny
základních práv a svobod.
Ke stížnosti přiložil plnou moc své právní zástupkyně
a rozsudek KS v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 329/93.
Stížnost, která směřuje proti rozhodnutí KS v Ústí nad Labem,
jako soudu odvolacího, odůvodnil tím, že se domnívá, že
pravomocným rozhodnutím bylo v řízení, jehož byl účastníkem,
porušeno jeho základní právo ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny
základních práv a svobod a navrhuje zrušení citovaného rozsudku.
Posledními vlastníky shora uvedených nemovitostí byli rodiče
navrhovatele, a to každý z jedné poloviny. Ideální 1/2, náležející
otci navrhovatele, byla v prosinci 1946 konfiskována na základě
dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Ohledně majetku
matky stěžovatele konkrétní konfiskační výměr nebyl vydán. Z této
skutečnosti navrhovatel dovozuje, že přechod vlastnictví z ideální
1/2 nemovitostí na stát, na základě dekretu č. 108/1945 Sb.- tj.
ex lege, nenastal. Jak uvádí, existence konfiskačního výměru je
předpokladem pro možnost použití opravných prostředků, (lze se
odvolat k Zemskému národnímu výboru v Praze), s uvedením
konkretizace rozsahu provedené konfiskace.
Státní orgány v roce 1951 odepřely matce navrhovatele možnost
vykonávat vlastnická práva k 1/2 nemovitostí. Tímto postupem došlo
k převzetí 1/2 nemovitostí státem bez právního důvodu. Stěžovatel
dále namítá, že v případě, že všechny úkony spojené s osobami
státně nespolehlivými učiněné v době nesvobody jsou právně
neplatné, je takováto argumentace v přímém rozporu jak s dekretem
presidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i se zákonem č. 128/1946
Sb.
Nadto pak odvolací soud podle názoru stěžovatele pochybil
v tom, že mu nebylo povoleno dovolání, ačkoli ve věcech
restitučních, podle názoru bývalého Ústavního soudu ČSFR, jde
o takový zásah do práv občana, že by povolení dovolání bylo na
místě.
Stěžovatel se domnívá, že pravomocným rozhodnutím bylo
v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno jeho základní právo.
Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad
Labem, jako soudu odvolacího, zrušil.
Ústavní soud si vyžádal k projednávání spis vedený v předmětné
věci u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2924/91. Ze spisového
materiálu bylo zjištěno následující:
Obytný dům čp. 575 s parcelou č. 331 k. ú. H. L., získali do
vlastnictví na základě kupní smlouvy dne 10. 4. 1941 rodiče
stěžovatele, a to každý 1/2. Oba rodiče byli německé národnosti,
otec padl jako německý voják v roce 1944.
Konfiskačním výměrem vydaným okresním Národním výborem v Mostě
ze dne 20. 12. 1946 č.j. 33489/46-XII-20- b) o 16 došlo ke
konfiskaci majetku E. O., na základě dekretu presidenta republiky
č. 108/1945. Kromě domu byla konfiskována i obchodní jednotka
v domě, včetně skladiště zboží a peněžitý vklad.
Navrhovatel požádal ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb.-
povinnou osobu - Městský podnik bytového hospodářství Litvínov,
o vydání nemovitostí. Žádost Městský podnik bytového hospodářství
odmítl s tím, že nemovitosti vydat nelze s ohledem na důvod
konfiskace (dekret č. 108/45 Sb.). Stěžovatel proto podal k OS
v Mostě návrh na vydání 1/2 čp. 575 s parc. č. 331. k. ú. L.
proti shora uvedenému odpůrci, neboť jak uvádí, jedná se o majetek
po matce, která zemřela 27. 1. 1975. V průběhu řízení navrhovatel
rozšířil svůj návrh ve smyslu ust. § 2 odst. 1 z.č. 243/1992 Sb.
i na 1/2 nemovitosti po zemřelém otci.
Sdělením Okresního úřadu v Mostě - finančního referátu - bylo
potvrzeno, že dům čp. 575 s parcelou č. 331 k.ú. H. L. byl
konfiskován, jako majetek otce stěžovatele, výměrem ONV v Mostě ze
dne 20. 12.1946 č.j. 33489/46-XII-20-b/0-16, který se však ve
spise nenachází. Odvolání na zrušení konfiskace podané v roce
1948 matkou stěžovatele bylo Zemským národním výborem v Praze
zamítnuto. Zamítnutí žádosti bylo roce 1951 Krajským národním
výborem v Ústí nad Labem potvrzeno. V roce 1975 opětovně žádala
matka stěžovatele o vrácení id. poloviny majetku. Sdělením SKNV
v Ústí nad Labem č.j. fin. 7968/74/La ze dne 12. 2. 1975 byla
žádost zamítnuta s odůvodněním, že žadatelka je hlášena od roku
1939 až do doby skončení okupace jako osoba německé národnosti,
s řečí německou, a proto došlo ke konfiskaci jejího majetku podle
dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. ex lege. Tato
skutečnost je dále potvrzena sdělením Stát. notářství v Mostě, ke
spisu č.j. D 464/46.a č.j.D 156/75 ze dne 15. 6. 1992, které dále
uvádí, že na LV č. 1 obce L., v k.ú. H. L. je důvod přechodu
vlastnictví na stát u obou manželů O. totožný, tj.
konfiskace majetku podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945
Sb. O vydání výměru nelze pochybovat, neboť skutečnosti uvedené ve
výměru potvrzuje vyhláška ONV v Mostě č.j. 33489 ze dne 6. 1.
1947, založená v materiálech OÚ v Mostě.
V průběhu řízení před OS v Mostě navrhovatel omezil svůj
doplňující návrh v tom směru, že žádá vydání pouze id. 1/2 nem. po
zemřelé matce.
Rozsudkem OS v Mostě č.j. 8 C 2924/91-30 ze dne 13. 4. 1993
byl návrh navrhovatele v plném rozsahu zamítnut. V odůvodnění soud
uvedl, že ve smyslu § 4 odst. 1 z.č. 87/91 Sb. je nepochybně
odpůrce osobou povinnou a navrhovatel dle § 5 odst. 2 zák.č.
87/91 Sb. včas vyzval odpůrce k vydání nemovitostí.
Soud vyvozuje z předložených listinných důkazů, že majetek, po
rodičích stěžovatele byl konfiskován celý, neboť oba rodiče
splňovali podmínky konfiskace podle § 1 cit. dekretu, i když
u matky navrhovatele nedošlo ke konkrétnímu vydání konfiskačního
výměru. V případě otce stěžovatele se jedná o osobu, která splňuje
podmínky § 1 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb. Občanství
matce stěžovatele, bylo vráceno v prosinci 1945. V případě nároků
na vrácení nemovitého majetku lze užít pouze zákona č. 87/91 Sb.,
neboť i když část zastavěné parcely č.331 je vedena jako zahrada,
není možná aplikace zákona č. 229/91 Sb. a zákona č. 243/92 Sb.,
protože nejde o zemědělskou půdu využívanou k zemědělské výrobě
(ust. § 1 odst.4 uvedeného zákona).
Jako rozhodující otázku si soud vytkl posoudit, zda nabytí
majetku státem na základě konfiskace ( dekretem č. 108/45 Sb.), je
právně významným faktem z hlediska jediného rozhodného zákona,
a to zákona č. 87/91 Sb., tj., zda se tento zákon může dotýkat
i případných následků některých majetkových a jiných křivd (§ 1)
konfiskačním výměrem založených. Zákon č. 87/91 Sb. uvádí jako
rozhodné období pro posouzení restitučních nároků dobu od 25. 2.
1948 do 1. 1. 1990. Pro oblast občansko-právních vztahů je dále
významné ustanovení § 6 odst.1-2 z.č.87/91 Sb. (tj., kdy nastupuje
povinnost věc vydat ve vztahu k důvodu přechodu vlastnictví na
stát). Použití § 6 odst. 1 písm. a-h z. č. 87/91 Sb. není možné,
neboť nelze hovořit v dané věci ani o znárodnění ani o vyvlastnění
za náhradu. Další možností je použití § § 6 odst.2 zákona ve
vztahu k ustanovení § 2 odst.1 písm. c), tj. povinnost věc vydat
a dále případy převzetí majetku státem bez uvedení právního
důvodu. Politickou perzekucí uvedenou v zákoně je nutno vyloučit
společně s postupy porušujícími obecně uznávaná lidská práva
a svobody, neboť právním důvodem odnětí majetku je konfiskace na
základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Pokud by bylo
možno spojovat konfiskaci nikoli ex lege, ale pouze v souvislosti
se správním rozhodnutím ve smyslu ust. § 1 odst.4 dekretu, pak by
se včetně časového posunu v takových majetkových důsledcích mohlo
jednat o majetkové důvody ve smyslu § 2 odst. 1 z. č. 87/91 Sb.
Správní akt - konfiskační výměr k polovině nemovitostí vydán
nebyl, ale přesto neodpadl zákonný důvod k převzetí takového
majetku, jak uvádí dekret presidenta republiky č. 108/45 Sb.
Rozhodnutí správního orgánu mohlo pouze identifikovat majetek
podléhající konfiskaci z hlediska evidenčního a poskytnout možnost
vyvinit se osobě německé nebo maďarské národnosti dle § 1 - 2
dekretu č. 108/45 Sb. Této možnosti, jak vyplývá z listinných
důkazů, matka stěžovatele využila, ale bez úspěchu. Osvědčení
o nabytí československého občanství získala matka stěžovatele až
13. 12. 1945, tj. po nabytí účinnosti shora uvedeného dekretu
(účinný ke dni vyhlášení, tj. k 30. 10. 1945). Je tedy třeba
dovodit, že vydání případného výměru o konfiskaci majetku by nic
nezměnilo na skutečnosti, že konfiskace celé nemovitosti proběhla
již ze zákona ke dni jeho účinnosti, tj. k 30. 10. 1945, tedy mimo
rozhodné období uvedené v zákoně č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších
předpisů. Soud s ohledem na tyto úvahy návrh jako nedůvodný
v celém rozsahu zamítl.
Navrhovatel podal proti citovanému rozsudku odvolání.
V odůvodnění mimo jiné uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu 1.
stupně v tom, že konfiskace majetku nastávala ex lege, aniž by
byla konkretizována tzv. konfiskačním dekretem.
Krajský soud po přezkoumání napadeného rozsudku OS
a předchozího řízení v Mostě tento rozsudek v plném rozsahu
potvrdil.
V odůvodnění se ztotožnil s hodnocením důkazů OS v Mostě
a dále uvedl, že navrhovatel není osobou oprávněnou ve smyslu ust.
§ 3 z. č. 87/91 Sb., naproti tomu zdůraznil, že podle § 1 odst.
1 čl. 2 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 se s konečnou
platností a bez náhrady konfiskoval veškerý movitý a nemovitý
majetek, jenž byl ve vlastnictví všech osob německé nebo maďarské
národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. Je tedy nutné
dovodit, že konfiskace vyplývala přímo z citovaného právního
předpisu a ve správním řízení byly řešeny pouze připadné výjimky
z konfiskace.
Ústavní soud ČR při hodnocení případu dospěl k závěru, že
obecně platí a existuje rovina dekretů, zákonů a rovina správních
aktů, ale tuto problematiku není důvodu aktualizovat, protože může
nastat situace, že správní akt (tak, jak se s ním počítá v § 1
z.č. 87/91 Sb.) bude spadat i do období rozhodného z hlediska
zákona č. 87/91 Sb. k únoru 1948 - až listopadu 1989. Zákonodárce
proto na tyto případy pamatoval a výslovně se jich dotkl v § 1
odst. 5 z. č. 87/91 Sb. tím, že stanovil, že zákon č. 87/91 Sb.
nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody
osobami státně nespolehlivými nebo v důsledku rasové persekuce.
Sám zákon tedy problematiku přechodu vlastnictví ze zákona nebo až
v souvislosti se správním aktem řeší a to tím, když upravuje
předmět úpravy v § 1 odst. 5 z.č. 87/91 Sb. tak, jak bylo již
konstatováno shora, totiž, že zákon č.87/91 Sb. nelze použít, když
byl majetek získán v době nesvobody. Předmětná nemovitost byla
nabyta osobou státně nespolehlivou a v době nesvobody. Protože
navrhovatel neprokázal, že jeho matka, je osobou spadající pod
výjimku osob dle § 1 odst. 2 dekretu č. 108/45 Sb., nelze v daném
případě aplikovat zákon č. 87/91 Sb. Proto není návrh navrhovatele
důvodný a byl zcela správně soudy obou stupňů zamítnut. Nedošlo
rovněž k porušení lidských práv a svobod ve smyslu Listiny
základních práv a svobod.
Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. 2. 1994