Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
Konf 103/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:Konf.103.2004.20 KI-generiert

Konf 103/2004 · Nejvyšší správní soud

Geschäftsnummer Konf 103/2004
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci

Legislator-Regeste

KI-generiert

Konf 103/2004 · Nejvyšší správní soud: 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

OUTCOME: příslušný soud

MATTER: Telekomunikace, spoje, pošta

Konf 103/2004-20

Usnesení

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých

kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci

JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel

Pavlík a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 9 na

rozhodnutí sporu o pravomoc mezi ním a Městským soudem v Praze, za účasti

žalobce Č. T., a. s., zastoupeného JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v

Praze 1, Křížovnického nám. 1/193, a žalovaného Českého telekomunikačního

úřadu, Praha 9, Sokolovská 219, o zrušení cenového rozhodnutí, ve věci vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 90/2004,

takto:

I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti cenovému rozhodnutí

Českého telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2003 ze dne 2. června 2003,

čj. 16055/2003-611, a dodatku č. 1 k cenovému rozhodnutí Českého

telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2003 ze dne 7. ledna 2004, čj. 5051/04,

je soud ve správním soudnictví.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2004, čj. 5 Ca

160/2003-39, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným zvláštnímu senátu dne 27. října 2004, se Obvodní soud

pro Prahu 9 domáhá rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost (kompetenčního sporu)

podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,

který vnikl mezi ním a Městským soudem v Praze (specializovaným senátem pro

věci správního soudnictví) ve věci obvodního soudu vedené pod sp. zn. 8 C

90/2004, u něhož byla podána žalobcova žaloba proti žalovanému o nahrazení

výroku cenového rozhodnutí a dodatku, označených ve výroku tohoto usnesení,

vydaných žalovaným.

Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

Žalovaný dne 2. června 2003 pod čj. 16055/2003-611 vydal cenové rozhodnutí č.

03/PROP/2003, kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných

telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke službám bezplatného

volání a maximální ceny za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro

zprostředkování přístupu ke službám bezplatného volání, a to z veřejných pevných

telekomunikačních sítí. Dodatkem č. 1 k označenému cenovému rozhodnutí změnil

žalovaný toto rozhodnutí v poznámce pod čarou č. 3 a v článku 3 způsobem v něm

uvedeným. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Telekomunikačním věstníku dne 14.

července 2003 a v cenovém věstníku dne 27. června 2003. Označeným rozhodnutím

ve znění doplňku č. 1, s odkazem na § 78 odst. 2 a 5 (nyní odst. 6), § 95 bod 7 písm.

b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále

Konf 103/2004-21

zákon o telekomunikacích), § 2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti

orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a § 10 zákona č.

526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, stanovil působnost

rozhodnutí a vysvětlení pojmu cena za propojení (čl. 1), způsob výpočtu cen za

propojení (čl. 2), maximální ceny (čl. 3), určil podmínky (čl. 4), zrušil svá předchozí

rozhodnutí zde blíže označená (čl. 5) a stanovil jejich účinnost (čl. 6, resp. závěr

dodatku).

Žalobou podanou dne 29. 7. 2003 u Městského soudu v Praze se žalobce

domáhal zrušení předmětného cenového rozhodnutí žalovaného.

Namítal zejména, že napadeným rozhodnutím žalovaný překročil svou

pravomoc danou ustanovením § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích,

opravňující jej určit způsob výpočtu ceny za propojení, která musí vycházet

z nákladů na poskytovanou službu propojení včetně přiměřeného zisku, nikoliv

však cenu konkrétní.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. dubna 2004, čj. 5 Ca 160/2003-39,

žalobu odmítl. Z odůvodnění vyplývá, že soud dospěl k závěru, že napadeným

cenovým rozhodnutím žalovaný správní úřad na základě zákonem mu svěřené

pravomoci rozhodl o sporu vyplývajícím z obchodních vztahů mezi

provozovateli telekomunikačních sítí, resp. poskytovateli služeb, a to ve sporu o

cenu za propojení. Propojení telekomunikačních sítí existuje na základě

smluvního vztahu mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí a zákon

předpokládá také ohledně ceny za propojení existenci smluvního ujednání mezi

provozovateli. Právo jedné smluvní strany na zaplacení kupní ceny, a to ceny

v konkrétní sjednané výši (a tomu odpovídající povinnost smluvní strany druhé

cenu za propojení zaplatit), tak vyplývá ze smluvního vztahu mezi provozovateli

sítí a je jeho samozřejmou součástí. Uvedený smluvní vztah je vztahem

soukromoprávním (obchodním), v němž si jsou strany takového vztahu rovny.

Pokud v případě nedohody smluvních stran rozhoduje o ceně za propojení

správní orgán, rozhoduje o právu soukromém, nikoliv veřejném, nejedná se o

vztah jednotlivce a veřejné moci, nýbrž o závazkový vztah mezi provozovateli

sítí, ve kterém je oprávněn správní orgán v konkrétním zákonem stanoveném

případě rozhodnout o subjektivních soukromých právech. Za použití § 130 odst.

1, § 68 písm. b) a § 46 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praze žalobu odmítl a

žalobce poučil o možnosti domáhat se svého práva podáním žaloby podle části

páté o. s. ř., ve znění účinném po 1. 1. 2003.

Žalobce, byť považuje rozhodnutí Městského soudu v Praze za nesprávné a

podal proti němu kasační stížnost, o níž však Nejvyšší správní soud, u něhož je

věc vedena pod sp. zn. 6 As 37/2004, jak plyne z obsahu tohoto spisu, dosud

nerozhodl, z opatrnosti podal v souladu s daným poučením dne 11. 9. 2003

žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 9, jíž se domáhal přezkoumání cenového

opatření žalovaného v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř., ve

Konf 103/2004-22

znění účinném po 1. 1. 2003. V ní, v zásadě ze shodných důvodů jako

v předchozí žalobě, zpochybnil zákonnost vydaného cenového opatření a

domáhá se jeho zrušení.

Obvodní soud pro prahu 9 usnesením ze dne 27. května 2004, čj. 8 C

90/2004-14, řízení o zrušení předmětného cenového rozhodnutí žalovaného ve

znění dodatku č. 1 zastavil, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a o

náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že označené rozhodnutí žalovaného

nelze považovat za individuální správní akt a že tudíž není dána jeho pravomoc k

řízení podle části třetí ani podle části páté o. s. ř. Protože ani městský soud nemá

pravomoc o věci rozhodovat, nezbylo, než řízení zastavit podle § 104 odst. 1 věta

první o. s. ř., když zde není ani orgán, jemuž by bylo možno věc postoupit ve

smyslu § 104 odst. 1 věta druhá o. s. ř.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. července

2004, čj. 23 Co 227/2004-26, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu

vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že soud prvního stupně nepostupoval správně,

když řízení pro nedostatek pravomoci zastavil. Pokud dospěl k závěru, že cenové

rozhodnutí nelze před obecnými soudy, ať již ve správním soudnictví či v

občanskoprávním řízení, přezkoumat, tedy že není dána pravomoc soudu, bylo

namístě řízení zastavit, avšak při zastavení řízení pro nedostatek pravomoci

podle § 104 odst. 1 o. s. ř. je nutno vždy postoupit věc příslušnému orgánu.

Nelze postupovat tak, že se řízení zastaví pro nedostatek pravomoci soudu s tím,

že neexistuje orgán, který by ve věci rozhodoval (výjimkou je zastavení řízení

pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů). Pokud takový orgán neexistuje,

je dána pravomoc soudu k rozhodnutí ve věci.

Soud prvního stupně měl správně aplikovat ustanovení § 104c odst. 2 o. s. ř.

a vyvolat tzv. kompetenční konflikt mezi Městským soudem v Praze,

rozhodujícím podle soudního řádu správního, a sebou samým. Uložil proto

soudu prvního stupně vyvolat tento kompetenční konflikt a předložit věc

zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.

Obvodní soud pro Prahu 9 předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí

sporu o věcnou příslušnost. Namítl, že není dána věcná příslušnost soudu

v občanském soudním řízení, ale náleží do věcné příslušnosti soudu ve správním

soudnictví; předmětné cenové rozhodnutí bylo žalovaným vydáno s výslovným

odkazem na jeho veřejnoprávní, správní a regulatorní pravomoc, cenové

rozhodnutí žalovaný vydal mimo správní řízení z vlastní iniciativy bez prvků

smluvní autonomie a dispozice řízením ze strany dotčených subjektů, přičemž

toto rozhodnutí není rozhodnutím konkrétního sporu mezi rovnými subjekty

ze strany správního orgánu, naopak se jedná o výkon veřejné správy a aplikaci

veřejného práva správním orgánem.

Konf 103/2004-23

Žalobce ve vyjádření se ztotožnil s návrhem Obvodního soudu pro Prahu 9 a je

přesvědčen o nesprávnosti rozhodnutí městského soudu. Poukázal na to, že

Český telekomunikační úřad vydal napadené cenové rozhodnutí s výslovným

odkazem na jeho veřejnoprávní správní a regulatorní pravomoci a cenové

rozhodnutí představuje vrchnostenský správní akt, jímž žalovaný jako

vykonavatel veřejné správy podrobil žalobce regulaci v oblasti cen za propojení.

Cenové rozhodnutí vydal žalovaný mimo správní řízení a z vlastní iniciativy.

Rozhodnutí postrádá jakékoliv prvky smluvní autonomie a dispozice řízením ze

strany dotčených subjektů a nelze je považovat za projev quasi-judiciálního

rozhodování konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze strany správního

orgánu. Podle tohoto účastníka se jedná o zcela zřejmý případ výkonu veřejné

správy a aplikaci čistě veřejného práva správním orgánem, jenž je

charakteristický nerovným postavením subjektů mimo jakýkoliv konkrétní

soukromoprávní vztah. O soukromoprávní vztah by se jednalo tehdy, pokud by

předmětem žaloby bylo rozhodnutí žalovaného vydané podle § 40 odst. 2

zákona o telekomunikacích (kdy je správním rozhodnutím žalovaného

nahrazována smlouva o propojení mezi konkrétními subjekty), nebo rozhodnutí

v konkrétním sporu s konkrétním dalším provozovatelem telekomunikační sítě

o cenu za propojení dle § 78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, na které se sice

žalovaný v napadeném rozhodnutí odvolal, ale jež na danou situaci v žádném

případě nedopadá ani se nijak nevztahuje. V daném případě se cenové rozhodnutí

netýká žádného konkrétního smluvního vztahu ani konkrétního propojení

telekomunikačních sítí; neodkazuje ani na žádného dalšího provozovatele coby

stranu konkrétního sporu. Městský soud při svém rozhodování vycházel

z nesprávného právního závěru o předmětu daného řízení, jehož skutečným

předmětem je nikoliv soukromoprávní spor, ale vrchnostenská regulace cen

mimo konkrétní právní vztah dvou nebo více rovnoprávných subjektů. Závěrem

poukázal na rozhodnutí zvláštního senátu ve věci Konf 92/2003, kde tento senát

o podobné věci rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí je soud ve správním

soudnictví.

Žalovaný ve vyjádření k návrhu namítá, že jeho rozhodnutí bylo vydáno

podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, v souladu

s § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších

zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3 odst. 1 zákona o

telekomunikacích je správním úřadem pro výkon státní správy včetně regulace

ve věcech telekomunikací, tedy i regulace cenové. Zákon o cenách neukládá

postup podle správního řádu. Cenová rozhodnutí, jež mají obecnou působnost,

nejsou přezkoumatelná obecnými soudy, neboť naplňují všechny znaky obecně

závazného právního předpisu.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným

soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Konf 103/2004-24

Do působnosti Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o

telekomunikacích náleží v oblasti cen

 výkon působnosti při uplatňování, regulaci a kontrole cen

telekomunikačních služeb, cen za propojení a cen za zpřístupnění [§

95 bod 7 písm. a)],

 vydávání cenových rozhodnutí [§ 95 bod 7 písm. b)], a

 rozhodování o sporech v oblasti cen za propojení a přístup k síti [§ 85

bod 7 písm. c)].

Cena za propojení mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí se

podle § 78 odst. 1 zákona o telekomunikacích řídí dohodou smluvních stran

s tím, že sjednaná cena nesmí diskriminovat žádnou ze smluvních stran ani

ostatní provozovatele propojených veřejných telekomunikačních sítí a musí

umožňovat ověření způsobu jejího výpočtu. Pro případ, že k dohodě o ceně za

propojení nedojde, použije se způsob výpočtu cen stanovený cenovým

opatřením Českého telekomunikačního úřadu, zveřejněným

v Telekomunikačním věstníku. Ve stanovených případech musí cena za

propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku (§ 78 odst.

2, 3 zákona o telekomunikacích). Pokud mezi smluvními stranami vznikne spor,

rozhoduje o něm Český telekomunikační úřad; ten, obrátí-li se na něj některá ze

smluvních stran s návrhem na řešení sporu, je povinen použít způsob výpočtu

cen stanovený cenovým rozhodnutím (§ 78 odst. 4 a 6 zákona o

telekomunikacích, v platném znění).

Z výše uvedeného vyplývá, že Český telekomunikační úřad je oprávněn

v oblasti cen za propojení jednak rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen za

propojení mezi konkrétními provozovateli, přičemž postup v řízení se řídí

správním řádem (§ 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích), jednak vydávat

cenová rozhodnutí, jimiž, a to bez vztahu ke konkrétním provozovatelům,

stanoví způsob výpočtu cen za propojení, jimiž jsou při stanovení konkrétní

ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit v případě, že nedojde ke

sjednání ceny podle § 78 odst. 1 zákona o telekomunikacích a jimiž je povinen se

řídit i Český telekomunikační úřad sám, pokud rozhoduje k návrhu některé ze

smluvních stran spor o cenu za propojení. Je proto třeba důsledně odlišovat

rozhodnutí vydané ve sporu o cenu za propojení a cenové rozhodnutí jako

správní akt obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení.

I když žalovaný vydání napadeného rozhodnutí odůvodnil jak odkazem na

§ 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňujícím ho k vydání cenového

rozhodnutí, tak i o ustanovení § 78 odst. 6 zákona o telekomunikacích,

v platném znění, je třeba vycházet ze samotného obsahu napadeného

rozhodnutí. Tím je zcela nepochybně cenové rozhodnutí ve smyslu § 78 odst. 2

zákona o telekomunikacích, neboť v obecné podobě, bez vztahu ke konkrétnímu

Konf 103/2004-25

sporu konkrétních smluvních stran a konkrétní smlouvě o ceně za propojení

obecně reguluje cenu za propojení. Rozhodnutí je i formálně označeno za

„cenové rozhodnutí“ a je zveřejněno způsobem zákonem předepsaným pro

cenová rozhodnutí. Je pak nerozhodné, zda k vydání takového cenového

rozhodnutí přistoupil žalovaný z vlastního podnětu či z podnětu zájemců o

uzavření smluv o propojení sítí se žalobcem. Z hlediska rozhodnutí sporu o

věcnou příslušnost mezi soudy jednajícími a rozhodujícími ve správním

soudnictví a v občanském soudním řízení není ani rozhodné, zda - jak tvrdí

žalobce - žalovaný při vydání cenového rozhodnutí překročil pravomoc k vydání

cenového rozhodnutí založenou v ustanovení § 78 odst. 2 zákona o

telekomunikacích.

Cenové rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím, jímž správní orgán

autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním

smluvním stranám stanoví obecná pravidla pro stanovení ceny za propojení a je

ho třeba považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen. Věc proto nepatří do

věcné příslušnosti soudů rozhodujících věci soukromého práva.

Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle § 5 odst. 1 zákona

č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti cenovému rozhodnutí Českého

telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002, kterým se stanoví způsob výpočtu

cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu

ke službám bezplatného volání a maximální ceny za propojení veřejných

telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke službám bezplatného

volání, a to z veřejných telekomunikačních sítí, náleží soudu ve správním

soudnictví. Jiná je tu ovšem otázka, zda v mezích takto obecně určené pravomoci

správních soudů jako soudů veřejného práva bude napadené rozhodnutí

posouzeno jako rozhodnutí přezkumu vůbec způsobilé (§ 65 s. ř. s.). Tuto

otázku ale nemůže řešit zvláštní senát a vypořádá se s ní v dalším řízení Městský

soud v Praze.

Ke shodným závěrům dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne 9. července

2004, sp. zn. Konf 92/2003, jak na to případně poukazuje žalobce, na něž lze

rovněž odkázat.

V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle § 5 odst. 3

téhož zákona usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla věcná příslušnost

Městského soudu v Praze popřena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č.

131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž

spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude

tedy Městský soud v Praze pokračovat v původním řízení o podané správní

žalobě.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

Konf 103/2004-26

V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Karel Podolka

předseda zvláštního senátu