Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
2 Azs 134/2005 ECLI:CZ:NSS:2005:2.Azs.134.2005.43 KI-generiert

2 Azs 134/2005 · Nejvyšší správní soud

Geschäftsnummer 2 Azs 134/2005
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 2 Azs 134/2005 - 43 Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Y. R., zastoupeného JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem Počernická 3225/2c, 100 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. 24 Az 310/2004 - 23, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

2 Azs 134/2005 · Nejvyšší správní soud: Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 4. 2004, č. j. OAM-6369/VL-07-HA14-2003. Tímto správním rozhodnutím mu nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle § 91 téhož zákona.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 2 Azs 134/2005 - 43

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Y. R., zastoupeného JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem Počernická 3225/2c, 100 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. 24 Az 310/2004 - 23, takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 4. 2004, č. j. OAM-6369/VL-07-HA14-2003. Tímto správním rozhodnutím mu nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle § 91 téhož zákona.

Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že nebyl pronásledován z azylově relevantních důvodů, a že proto žalovaný rozhodl správně, pokud dospěl k závěru, že není důvodu stěžovateli azyl poskytnout. Navrhl zrušit rozsudek krajského soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.

Podle stěžovatele k jeho pronásledování z azylově relevantních důvodů došlo. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že byl pronásledován mafií, která má vazby na státní moc a je jí (touto mocí) trpěna, neboť zastával politický postoj priority svobodného podnikání a odmítl se jakémukoli vydírání podrobit. V zemi původu mu však podle jeho slov nebyla poskytnuta žádná právní ochrana ze strany státu a mafii naopak bylo umožněno jej dále beztrestně vydírat. Z toho podle stěžovatele jasně vyplývá, že měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů.

Dále stěžovatel poukázal na to, že krajský soud zcela pominul fakt, že stěžovatel byl mnohonásobným bitím do hlavy prakticky připraven o zrak a v současné době je téměř slepý. Na tuto skutečnost stěžovatel podle svých slov poukazoval a v řízení o kasační stížnosti ji doložil kopií lékařské zprávy. Jeho důvody jsou podle jeho názoru hodny zvláštního zřetele, takže je jasně kvalifikován pro udělení humanitárního azylu. č. j. 2 Azs 134/2005 - 44

Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti i žádosti o její odkladný účinek. Měl za to, že on sám i krajský soud rozhodli po skutkové i právní stránce správně. Stran námitky, že by u stěžovatele měly být dány důvody pro poskytnutí humanitárního azylu, žalovaný uvedl, že v souladu s judikaturou správních soudů je nutno považovat humanitární azyl za výjimečný institut, kterým nelze řešit snahu o získání pobytu v ČR. Azyl není univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, třeba i surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce nebo i celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou podle žalovaného přesně a poměrně úzce vymezeny a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv.

Podle § 104 odst. 4 in fine zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) kasační stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody,

které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Podle § 103 odst. 1, 2 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná jen z důvodů tam taxativně vymezených, jež jsou svojí povahou vždy důvody právními, jakkoli často mají za základ spor o zjišťování či hodnocení skutkových okolností nebo jiné skutkové námitky. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat mj. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. k tomu obdobné závěry, vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, zveřejněném pod číslem 488/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v nepublikovaném usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne

24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 74, či v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne

13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, zveřejněném pod č. 312/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; z klasické starší judikatury viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, publikované ve Správním právu č. 1/1994, str. 28). Žalobce je tedy povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.

Ustanovení § 104 odst. 4 in fine s. ř. s. brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, zveřejněný pod č. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Pojem „důvody“, užitý v ustanovení § 104 odst. 4 in fine s. ř. s., které navazuje na ustanovení § 103 s. ř. s., tak v případě kasačních stížností proti rozhodnutím krajských soudů o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu zřetelně odkazuje na tentýž pojem užitý v § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. při formulaci toho, jaký obsah mají mít žalobní body žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a vede k jednoznačnému závěru, že v řízení o kasační stížnosti jsou zásadně nepřípustné jiné důvody než ty, které se opírají o skutkové a právní důvody uvedené v žalobě (skutkové důvody, tj. relativně ucelená tvrzení o podstatných rysech č. j. 2 Azs 134/2005 - 45

skutkového stavu, jenž je základem určité právní výtky, nelze směšovat s uplatňováním skutečností před soudem, tedy s přednášením tvrzení o jednotlivostech či dílčích skutkových aspektech skutkových důvodů nebo jiných rozhodných skutkových okolností - zákaz uplatnění skutkových novot v řízení o kasační stížnosti je, zejména vzhledem k tomu, že krajský soud jedná ve správním soudnictví v plné jurisdikci, upraven v § 109 odst. 4 s. ř. s.; viz k tomu již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, zveřejněný pod č. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Důvody kasační stížnosti tedy lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech v žalobních bodech obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření formulovány a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány; to platí jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody stěžovatel mohl v žalobě či jejím včasném rozšíření uplatnit. (srov.nepublikované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne

12. 1. 2005, č. j. 7 Azs 329/2004 - 48).

Stěžovatel ovšem podal v bodu III. své žaloby ze dne 5. 5. 2003 výčet různých ustanovení zákona, a sice zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákona o azylu, která měl žalovaný podle jeho názoru porušit. Spolu s tímto výčtem citoval stěžovatel podstatný obsah těchto ustanovení, a to tak, že informaci o textu ustanovení jazykově formuloval ve vztahu ke své osobě [např. uvedl: „odůvodnění napadeného rozhodnutí mě nepřesvědčilo o jeho správnosti“ či „správní orgán (…) nevedl azylové řízení tak, aby posílil moji důvěru ve správnost jeho rozhodování, a napadené rozhodnutí nepovažuji za přesvědčivé“].

V takto formulované žalobě absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech - ve skutečnosti se jedná toliko o citace určitých ustanovení zákona. V žalobě rovněž chybí konkrétní právní výtky; chybí tam tedy i ty zcela konkrétní právní výtky, které stěžovatel formuloval v kasační stížnosti: Žaloba postrádá byť i jen v náznacích formulovaný poukaz na to, že pronásledování stěžovatele mafií, která má vazby na státní moc a je jí trpěna, za politický postoj priority svobodného podnikání a za odmítnutí se jakémukoli vydírání podrobit, přičemž stěžovateli v zemi původu nebyla poskytnuta žádná právní ochrana ze strany státu a mafii naopak bylo umožněno jej dále beztrestně vydírat, představuje důvod pro poskytnutí azylu podle § 12 zákona o azylu.

V žalobě rovněž není obsažen ani v hrubých rysech poukaz na to, že skutečnost, že mnohonásobným bitím do hlavy došlo k poškození zraku stěžovatele, zakládá důvod pro poskytnutí humanitárního azylu. Obě uvedené výtky stěžovatel v žalobě mohl jako žalobní body formulovat, neboť mu byly již v době podání žaloby známy všechny skutkové okolnosti, na nichž jsou tyto právní výtky založeny - o těchto skutkových okolnostech stěžovatel hovořil již v pohovoru k žádosti o azyl. I právní úprava důvodů pro poskytnutí azylu, jakož i relevantní judikatura byly v době podání žaloby i v době podání kasační stížnosti shodné; ve správním soudnictví navíc soud zásadně při přezkoumání správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.; výjimkou by bylo, pokud by v mezidobí mezi rozhodnutím správního orgánu a Nejvyššího správního soudu Ústavní soud shledal aplikovatelné jednoduché právo či jeho dosavadní výklad protiústavním - viz k tomu např. nepublikovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 A 48/2002 - 98).

Opírala-li se kasační stížnost výhradně o stížní důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl, a neobsahovala-li jiný stížní důvod, bylo nutno ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) č. j. 2 Azs 134/2005 - 46

a § 120 s. ř. s. jako kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (srov. nepublikované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2004, č. j. 5 Azs 67/2004 - 49).

Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti (několik týdnů po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu) nerozhodoval již soud o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Podle § 60 odst. 3 a § 120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. července 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu